Input:

R 17/1959; Garance

č. 17/1959 Sb. rozh.
Pro určení, zda jde o rodinný domek, jsou rozhodující jen ustanovení zákona č. 67/1956 Sb. a vyhlášky č. 57/1957 Ú. 1. a nikoli ustanovení vyhlášky min. stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. 1.
Otázku, zda jde o rodinný domek, musí si v každém případě vyřešit soud pro své rozhodnutí sám.
Sdělení stavebního úřadu, zda dům je domkem rodinným, má povahu pouhého dobrozdání, tedy důkazního prostředku, který soud volně hodnotí (§ 93 o. s. ř.); nejde o rozhodnutí podle § 21 vyhl. č. 57/1957 Ú. 1., které by muselo být vydáno za účasti účastníků, jim doručeno a umožněn jim opravný prostředek.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 3. ledna 1958,17 Co 759/57.)
Navrhovatelé uvedli, že jsou spoluvlastníky rodinného domku, v němž jednu bytovou jednotku obývají odpůrci. Poněvadž se do tohoto bytu chtějí navrhovatelé sami nastěhovat, žádali o přivolení k výpovědi z tohoto bytu podle § 1 písm. f) nař. č. 179/1950 Sb.
Lidovýsoud civilní v Praze přivolil k výpovědi, při čemž vycházel z předpokladu, že jde o rodinný domek ve smyslu § 73 zák. č. 67/1956 Sb.
Krajský soud změnil rozsudek soudu první stolice tak, že návrh na přivolení k výpovědi z bytu zamítl.
Odůvodnění:
Otázku, zda jde o rodinný domek, si musí v každém případě vyřešit soud pro své rozhodnutí sám. Přitom musí vycházet z ustanovení zákona č. 67/1956 Sb. a vyhlášky č. 57/1957 Ú. 1.
Zákon č. 67/1956 Sb. považuje za rodinný domek stavbu, v níž z úhrnu podlahové plochy všech místností připadají aspoň 2/3 na byty a která obsahuje nejvýše 5 obytných místností, nečítajíc v to kuchyně, nebo u níž při větším počtu těchto místností nepřesahuje úhrn podlahové plochy obytných místností (§ 76) 120 m2. Tím je jasně řečeno, že za obytné místnosti, jichž plocha nesmí přesahovat 120 m2, považují se místnosti definované jako obytné ustanovením § 76 zák. č. 67/1956 Sb., resp. §§ 19 a násl. vyhl. č. 57/1957 Ú. l.
Podle zjištění prvého soudu, obsahu stavebního povolení a kolaudačního výměru v daném domě jsou situovány celkem 4 samostatné bytové jednotky, z toho v suterénu byt o pokoji s kuchyní a dalším příslušenstvím, v přízemí a v I. patře po bytech o 2 pokojích s kuchyní a příslušenstvím, v podkroví je byt o 1 místnosti s komorou, malou komůrkou, WC a společnou předsíní, z níž je přístupná půda pro všechny nájemníky domu. Byt v podkroví byl jako takový stavebně povolen, schválen a od začátku se ho k účelům bydlení používá. Jde tedy o byt, jaký má na mysli § 18 odst. 1 vyhl. č. 57/1957 Ú. 1., kde se praví, že bytem se rozumí jednotlivá místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a mohou trvale sloužit tomuto účelu jako samostatné bytové jednotky. Ostatně rozhoduje počet obytných místností, který je nepochybně větší nežli pět. Protože o povaze pokoje suterénního bytu a 4 pokojů v přízemí a v I. patře jakožto obytných místností nejsou pochybnosti, jde jedině o posouzení otázky, možno-li považovat pokoj podkrovního bytu za obytnou místnost. Tato místnost nepochybně vyhovuje pojmu obytné místnosti podle § 19 vyhl. č. 57/1957 Ú. 1., protože jde o místnost přímo osvětlenou a přímo větratelnou o podlahové ploše přesahujíeí 8 m2, kterou lze přímo vytápět a jež je vzhledem