Input:

R 17/1959 (tr.); Garance

č. 17/1959 Sb. rozh. tr.
Řidič nákladního auta, který při nedostatečné přehlednosti couvá na veřejném prostranství, aniž zajistí pozorování pomocí další osoby, porušuje důležitou povinnost uloženou mu podle zákona ve smyslu § 221 odst. 2 nebo § 222 odst. 2 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. listopadu 1958, 1 Tz 285/58.)
Obžalovaný řidič nákladního auta, již předtím trestaný, prudce couvl autem, aniž dal výstražné znamení, a jel tak asi 5 m dozadu, aniž se vůbec pokusil zajistit si dostatečný přehled o dopravní situaci za autem. Následkem toho porazil za nákladním autem zastavivšího motocyklistu, který havárií utrpěl roztříštění pánve a otřes mozku a krátce po nehodě tomuto zranění podlehl.
Lidový soud v Havlíčkově Brodě uznal obžalovaného vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest nápravného opatření v trvání dvanácti měsíců s tím, že z odměny obžalovaného za práci propadá ve prospěch státu 20 %. Změna zaměstnání ani zákaz činnosti řídit motorové vozidlo vysloveny nebyly. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu napadl citovaný rozsudek stížností pro porušení zákona podanou ve lhůtě uvedené v § 298 odst. 3 tr. ř., v níž dovozuje, že byl porušen zákon v ustanovení § 222 odst. 2 tr. zák., ježto došlo u obžalovaného k porušení důležité povinnosti, uložené mu jako řidiči motorového vozidla.
Nejvyšší soud přezkoumal všechny výroky napadeného rozhodnutí jakož i řízení, jež mu předcházelo (§ 293 odst. 1 tr. ř.) a shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Skutková zjištění odpovídají jak doznání obžalovaného, tak i ostatním důkazům u hlavního líčení provedeným.
Lidový soud zjišťuje, že obžalovaný uvedeným jednáním porušil ustanovení § 22 odst. 4 vyhl min. vnitra č. 145/1956 Ú. 1., avšak nezabýval se již touto otázkou do té míry, zda nejde o porušení důležité