č. 162/1953 Sb. rozh. obč., Garance

V r. 1950 bylo manželu pravomocným rozhodnutím soudu uloženo, aby své nerozvedené manželce poskytoval na úhradu osobních potřeb 400 Kčs měsíčně. Později se manžel domáhal, aby tato jeho povinnost byla zrušena. Návrh odůvodňoval tím, že jeho manželka žije ve společné domácnosti s jiným mužem, s nímž má i dítě a podala návrh o rozvod manželství.

Lidový soud v Holicích vyhověl návrhu manžela a zprostil ho povinnosti poskytovat manželce nadále úhradu na osobní potřeby.

Krajský soud nevyhověl stížnosti odpůrkyně.

Vyživovací nárok odpůrkyně se zakládal na soudním rozhodnutí z r. 1950, tedy již z doby účinnosti zákona o právu rodinném. Jeho trvání nebo změny je proto posuzovat podle zásady vyslovené v § 41 zák. o právu rod., neboť i když se toto ustanovení týká jen nezletilých dětí, vyslovuje obecně platnou právní zásadu. Jestliže tedy první soud zjistil podstatnou změnu proti stavu, kdy byla povinnost navrhovatele stanovena, vyvodil právem z této změny důsledky.

Podle zjištění žije odpůrkyně od června 1951 ve společné domácnosti s jiným mužem, s nímž má dítě narozené v červenci 1952. Právem dovodil proto soud prvé stolice, že by odporovalo základním zásadám ústavy i zákonu o rodinném právu a také zásadám socialistické morálky, aby i za těchto okolností trvala ještě vyživovací povinnost manželova. Nerozhoduje, že manželství není dosud zrušeno; je také vedlejší, v jakých hospodářských poměrech nyní odpůrkyně a její druh žijí. Je-li vyživovací povinnost především rubem stejných práv, která patří oběma manželům v manželství, pak nárok na úhradu osobních potřeb může uplatňovat jen ten z manželů, který je ochoten a může plnit vzájemné povinnosti podle §§ 15 a 19 zák. o právu rodinném. Odpůrkyně žije s jiným mužem a založila s ním rodinu. Neprojevila nejmenšího zájmu, že by chtěla na tomto stavu něco změnit. Nerozhoduje, že ani navrhovatel takový zájem nemá a žije rovněž s družkou. Zdůrazňuje-li stěžovatelka, že je potřebná, pak…