Input:

R 16/1964; Smlouva Garance

č. 16/1964 Sb. rozh.
Provozovatel podniku, jehož provoz s sebou přináší pravidelné odkládání svršků, nemůže svojí odpovědnost podle § 433 obč. zák. ani vyloučit ani změnit vyhláškou vyvěšenou v provozovně.
Ustanovení § 433 obč. zák. dává však provozovateli právo, aby pro svršky, které návštěvníci v jeho podniku odkládají, vyhradil určité místo, a zprošťuje ho tak odpovědnosti za ztrátu věcí odložených hostem jinam. Má-li provozovna několik místností, např. čekárnu a vlastní provozní místnosti a vyžaduje-li provoz podniku a povaha služeb, aby se host zdržoval postupně ve více místnostech, odpovídá podmínkám této odpovědnosti, když provozovatel vyhradí návštěvníkům místo na odkládání svršků tak, že požaduje, aby návštěvník odložil vždy své věci v té místnosti, v níž se podle povahy služeb právě zdržuje, a že tedy je povinen si je brát vždy s sebou. K účinnosti tohoto opatření je ovšem třeba, vzhledem k tomu, že jde o jednostranné prohlášení nejen vývěsky, ale také toho, aby se zákazník o něm skutečně dověděl.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. září 1963, 6 Cz 35/63).
Žalobci byl dne 16. 12. 1961, kdy navštívil jako zákazník závod žalovaného, odcizen kabát s různými věcmi, který si odložil na věšák v čekárně provozovny. Domáhal se proto náhrady škody, která mu tím vznikla, částkou 667 Kčs.
Okresní soud v Pardubicích žalobě vyhověl. Ze zjištěného stavu věci učinil závěr, že žalovaný jako provozovatel holičského závodu odpovídá za vzniklou škodu podle ustanovení § 428 odst. 1 a § 433 obč. zák., když žalobce si odložil svůj svrchník jako zákazník v holírně na vyhrazeném místě a tam mu byl odcizen.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací zrušil toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k doplnění řízení a novému rozhodnutí. Pochybení soudu prvního stupně shledal v tom, že nebylo zjištěno, zda žalobce přišel v den tvrzené ztráty do provozovny v kabátu, a dále, že nebyla přesně zjišťována skutečná hodnota věcí, které se žalobci ztratily.
Pokud jde však o základ žalobního nároku, nebylo by tu prý důvodu ke změně napadaného rozhodnutí. Na odpovědnosti žalovaného za ztrátu věci vnesených návštěvníky do holičské provozovny nemohla podle názoru krajského soudu nic změnit vyhláška, upozorňující zákazníka, že za odložené věci se neručí a žádající, aby zákazník, který je na řadě, vzal své věci s sebou. Takové jednostranné upozornění nemůže vyloučit zákonnou odpovědnost žalovaného za věci, které zákazníci v jeho provozovně odkládají, danou v ustanoveních § 438 a § 428 a násl. obč. zák. Zmíněná vyhláška se podle svého znění snaží prý vyloučit zákonem uloženou odpovědnost žalovaného provozovatele jednak upozorněním, že za odložené věci se neručí a zároveň dává pokyn, aby si zákazníci brali své věci s sebou. Z toho důvodu nelze podle krajského soudu považovat vývěsku za takové opatření, kterým provozovatel přesně vymezuje místo vyhražené k uložení věcí. Ostatně šlo prý o jedinou souvislou provozovnu, opatřenou věšáky, a je proto na místě, aby provozovatel za vnesení tam věci odpovídal. Podle jeho vyhlášky by si vlastně měli zákazníci hlídat odložené věci sami, což je nepřípustné. Pro otázku odpovědnosti je pak nerozhodná možnost hlídání odložených