Input:

R 16/1959; Garance

č. 16/1959 Sb. rozh.
Význam rozhodnuti národního výboru o přípustnosti zvýšení nájemného.
Projev nájemníka, jímž se zavazuje platit vyšší nájemné se zpětnou účinností, nelze vykládat odděleně od současného projevu, že je bude platit v určitých splátkách.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. května 1958, Cz 181/58.)
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení nedoplatků na nájemném a vedlejších poplatcích za dobu od 1. dubna 1954 do 31. dubna 1956.
Lidový soud civilní v Praze rozhodl nejprve odděleně od základu žaloby tak, že žaloba na zaplacení dlužného nájemného a vedlejších platů je po právu jen za dobu od 1. října 1955.
Krajský soud v Praze vyhověl pronajímatelovu odvolání a změnil napadený rozsudek tak, že žalobní nárok je co do základu opodstatněn i za dobu od 1. dubna 1954. Došel k závěru, že s účinností od tohoto dne přijali nájemci dopisem z 28. prosince 1955 pronajímatelův požadavek placení zvýšeného nájemného.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Oba soudy správně vycházely z toho, že právní význam rozhodnutí národního výboru jako cenotvorného orgánu, jímž bylo rozhodnuto, že v konkrétním případě se stanoví vyšší nájemné než obecně přípustné, a to tak, že je po prvé splatné za měsíc duben 1954, je ten, že se jím přiznává pronajímateli možnost, aby požadoval od nájemníků změnu nájemní smlouvy co do výše nájemného. Nedá-li nájemník ke změně souhlas a setrvává v nájemním poměru, pak pronajímatel může z toho vyvodit jen důsledek pro trvání nájemního poměru [§ 2 odst. 1 písm. d) a odst. 2. nař. č. 179/ 1950 Sb.; srov. i Pelikán: „Nájmy a nájemné“, Orbis 1957, str. 101].
Krajský soud však pochybil, když došel k závěru, že se strany o takové změně nájemného smluvily od 1. dubna 1954 a to tím, že žalovaný – spolu s ostatními nájemníky – podepsal 28. prosince 1955 dopis adresovaný pronajímateli, podle něhož uznávají nedoplatky na činži od 1. dubna 1954 do 30. listopadu 1955 podle příslušného výměru bytového referátu rady ÚNV v Praze a zavazují se splácet dluh podle připojené tabulky. Krajský soud spatřuje v tomto dopisu přijetí požadavku projeveného před tím pronajímatelem a tím uzavření smlouvy a odvolávaje se na ustanovení § 31 obč. zák. uvádí, že z dopisu z 28. prosince 1955 nevyplývá, že by žalovaný a ostatní nájemníci vázali platnost souhlasu se zvýšením nájemného na přijetí splátek pronajímatelem. S tímto názorem krajského soudu nelze souhlasit.
Podle § 213 obč. zák. je smlouva uzavřena, jakmile se strany shodly o tom, co má být obsahem smlouvy. To znamená, že jejich projevy vůle se musí alespoň v podstatných bodech svého obsahu krýt. Jestliže žalovaný souhlasil se