Input:

R 16/1959 (tr.); Garance

č. 16/1959 Sb. rozh. tr.
Prvořadým požadavkem při postihu pachatelů trestných činů zanedbáni povinné výživy ve smyslu § 210 tr. zák. je dosáhnout plnění vyživovací povinnosti cestou důsledného využívání ustanovení § 211 tr. zák. o beztrestnosti, event. u prvotrestaných pachatelů cestou podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody.
Naproti tomu u protispolečenských živlů, zatvrzelých neplničů, kteří se soustavně, ač byli již odsouzeni, vyhýbají plnění své vyživovací povinnosti, třeba ukládat takové tresty odnětí svobody, aby byli donuceni, zapojením do pracovního procesu ve výkonu trestu odnětí svobody, maximálně přispívat na výživu dětí.
Dobu, po kterou byl obžalovaný ve výkonu trestu, nelze však zahrnovat do období, ve kterém se vyživovací povinnosti vyhýbal.
(Rozhodnutí krajského soudu Brně z 9. července 1958, 6 To 305/58.)
Lidový soud trestní v Brně uznal obžalovaného vinným trestnými činy křivého obvinění podle § 162 odst. 1 tr. zák., zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 2 tr. zák. a přestupkem nesplnění oznamovací povinnosti podle § 93 tr. zák. spr. a odsoudil obžalovaného podle § 162 odst. 1 a § 22 odst. 1 tr. zák. s ohledem na ustanovení § 23 zák. č. 102/1953 Sb. k trestu odnětí svobody na 21/2 roku nepodmíněně.
Krajský soud v Brně k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek ve výroku o vině a trestu a po novém užším vymezení roz' sáhu trestné činnosti uznal obžalovaného vinným stejnými trestnými činy spáchanými tím, že dne 19. prosince 1957 v Brně obvinil u MO-VB Brno 4 svou bývalou manželku H. z trestných činů snižování vážnosti presidenta republiky a hanobení ústavního činitele, ač věděl, že žádné závadné výroky nepronesla, že v době od srpna 1957 do 31. 1. 1958 v Brně a na jiných místech neplnil řádně vyživovací povinnost ke svým třem nezletilým dětem, ač mu tato [povinnost byla uložena soudním rozhodnutím a vyhýbal se placení výživného tím, že měnil místo svého zaměstnání, a že koncem prosince 1957 v Brně přespával po dobu asi 1 týdne bez přihlášení u různých osob.
Podle § 162 odst. 1 tr. zák. za použití § 22 odst. 1 tr. zák. odsoudil obžalovaného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně.
Z odůvodnění:
Výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 162 odst. 1 tr. zák. je náležitě odůvodněn a zůstal nedotčený.
Stanovením doby, po kterou obžalovaný zanedbával svou zákonnou vyživovací povinnost ke svým nezletilým dětem, počínaje říjnem 1956 vymezil však prvý soud tuto trestnou činnost obžalovaného ve větším rozsahu, než mu kladla za vinu obžaloba a nepřihlédl při tom ani náležitě k výpovědi svědkyně H. Tato svědkyně shodně se svým vypovídáním učiněným před prvým soudem i u odvolacího soudu připustila, že obžalovaný za svého zaměstnání v Uhelných skladech se zpočátku řádně staral o rodinu a teprve později v tomto ohledu se u něho projevovaly nedostatky a připustila zejména, že pokud jde o dobu uvedenou v obžalobě – v prosinci 1956 a v lednu 1957 obžalovaný na děti a na domácnost řádně přispíval. Uváží-li se, že v té době obžalovaný žil ve společné domácnosti se svou manželkou a dětmi, pak při tomto vypovídání svědkyně H. o tomto období zažalované činnosti a při nedostatku jiných