Input:

R 16/1955; Garance

č. 16/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
Důchodce má nárok na výchovné (§ 68 zák. o nár. poj.) na osvojené dítě, o které pečuje, bez ohledu na to, kdy k osvojení došlo.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. června 1954, Cz 78/54.)
Státní úřad důchodového zabezpečení zamítl žádost navrhovatele o výchovné na osvojené nezl. dítě, protože k osvojení dítěte došlo už v době, kdy osvojitel byl důchodcem.
Lidový soud v Liberci nevyhověl opravnému prostředku navrhovatele.
Krajský soud v Liberci odvolání navrhovatele nevyhověl. Oba soudy dospěly k souhlasnému názoru, že okruh dětí, na které je nárok na výchovné, jakož i podmínky tohoto nároku, jsou stejné jako u důchodu sirotčího. Mezi dětmi, na něž je nárok na výchovné, jsou takto podle názoru obou soudů i děti osvojené, avšak jen pod podmínkou, že k osvojení došlo aspoň půl roku před nápadem důchodu. Tato podmínka není však u navrhovatele a dítěte jím osvojeného dána.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon, rozsudky ty zrušil a vrátil věc lidovému soudu v Liberci, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Podle § 67 odst. 4 zák. o nár. poj. mají osiřelí osvojenci nárok ná sirotčí důchod jen tehdy, došlo-li k osvojení alespoň půl roku před osvojitelovou smrtí nebo před nápadem důchodu. K tomu uvádí důvodová zpráva, že „Ihůta daná pro osvojení, které musí být provedeno alespoň půl roku před smrtí osvojitele, je dostatečnou ochranou před adopcemi provedenými s úmyslem, aby bylo dosaženo nároku na sirotčí důchod“. Toto odůvodnění dopadá jen na první případ uvedený v § 67 odst. 4 zák. o nár. poj. (smrt osvojitele), nedopadá však na druhý případ tam uvedený (nápad důchodu).
Pokud by bylo z mlčení důvodové zprávy soudit na to, že v obou případech je ratio legis snaha zamezit spekulaci, pak je snad tato obava oprávněna u sirotčího důchodu.. Nárok na sirotčí důchod osiřelého osvojence není totiž vázán na podmínku, že osvojitel o osvojence skutečně pečoval; nebylo by tedy vyloučeno osvojení na oko s úmyslem osvojitele dítěti ze svého nic neposkytovat, zajistit mu však sirotčí důchod z prostředků národního pojištění. Tyto obavy neplatí ovšem u výchovného, jehož podmínkou podle § 68 odst. 1 zák. o nár. poj. je, aby osvojitel o dítě skutečně pečoval. To znamená, že tu osvojitel bere na sebe břemeno daleko převyšující částku výchovného, které je jen příspěvkem státu na výchovu, nikoli však plnou úhradou nákladů s výchovou dítěte spojených.
U výchovného by bylo lze podle povahy věci užít jen ustanovení § 67 odst. 4 zák. o nár. poj. o tom, že se vyžaduje podmínka, aby k osvojení došlo alespoň půl roku před nápadem důchodu. Protože o důvodech tohoto ustanovení – jak již řečeno – důvodová zpráva pomlčela, není vyloučeno, že ratio legis je tu třeba hledat nikoli ve snaze zamezit spekulaci, nýbrž jinde. Uvážil proto nejvyšší soud věc i po této stránce, neshledal však pro takové ustanovení u výchovného ani jiného důvodu. Zejména nelze mít za to. že ztížení osvojení je u důchodců snad odůvodněno sociálně politickou tendencí, aby se totiž dítě nedostalo do rodinného prostředí osob přestárlých nebo takových, které už pro svůj zdravotní stav nemohou dítěti