Input:

158/1949 Sb., Zákon o boji proti pohlavním nemocem, platné do 31.8.1955 Archiv

č. 158/1949 Sb., Zákon o boji proti pohlavním nemocem, platné do 31.8.1955
[zrušeno č. 40/1955 Sb.]
ZÁKON
ze dne 16. června 1949
o boji proti pohlavním nemocem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pohlavními nemocemi podle tohoto zákona jsou příjice (syphilis), kapavka (gonorrhoea), měkký vřed (ulcus molle) a nemoc Nicolas-Favreova (lymphogranuloma inguinale).
§ 2.
(1) Boj proti pohlavním nemocem organisuje a řídí státní správa zdravotní, která zejména pečuje o přiměřené a soustavné poučování všech vrstev obyvatelstva o pohlavních nemocech a o jejich léčení a čelí všemi vhodnými opatřeními šíření těchto nemocí.
(2) Úkoly boje proti pohlavním nemocem v okrese provádí okresní národní výbor prostřednictvím svého ústavu národního zdraví (§ 3 zákona ze dne 19. března 1947, č. 49 Sb., o poradenské zdravotní péči).
(3) Náklady spojené s vyšetřením a ambulantním nebo lůžkovým léčením pohlavních nemocí ve státním ústavu léčebném a ošetřovacím hradí stát, pokud k tomu podle příslušných předpisů není povinna Ústřední národní pojišťovna. Podrobnosti stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě.
§ 3.
(1) Kdo má za to, že onemocněl pohlavní nemocí, nebo kdo je zdravotním orgánům z takové nemoci podezřelý, je povinen dáti se vyšetřiti v ústavu národního zdraví nebo u lékaře oprávněného k výkonu lékařské praxe.
(2) Kdo onemocněl pohlavní nemocí, je povinen se léčiti u lékaře v ordinaci nebo ústavu léčebném a ošetřovacím a uposlechnouti všech jeho pokynů, jakož i pokynů ústavu národního zdraví.
(3) Jde-li o osoby nesvéprávné, jsou povinni jejich zákonní zástupcové i osoby o ně pečující postarati se o to, aby splnily povinnosti, které jim ukládá tento zákon.
§ 4.
Lékař je povinen
a) poučiti nemocného, kterého léčí, o nakažlivosti nemoci, doručiti mu na písemné potvrzení tištěné pokyny, které lékaři bezplatně dodá ústav národního zdraví, pátrati dotazem u nemocného po zdroji nákazy a po osobách, které mohl nakaziti, upozorniti nemocného na trestnost přenesení nákazy, po případě varovati ho před uzavřením sňatku, pokračovati v léčení až do úplného vyléčení nemocného a přesvědčiti se před propuštěním nemocného z léčení potřebnými dalšími pravidelnými prohlídkami o jeho vyléčení;
b) hlásiti okresnímu národnímu výboru - ústavu národního zdraví každou osobu, u které zjistil nebo o které má za to, že je nemocná nebo nemocí ohrožená, a každý případ, kdy nemocný, který je v jeho léčení, neuposlechl jeho pokynu; podrobné předpisy o rozsahu a způsobu tohoto hlášení vydá ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě.
§ 5.
(1) Okresní národní výbor - ústav národního zdraví činí všechny účelná opatření k ochraně před pohlavními nemocemi. Zejména podle okolností případu uloží nemocnému, aby mu označil pravděpodobný zdroj své nákazy a osoby, které sám mohl nakaziti, aby mu oznamoval změnu svého bydliště a aby se i po skončeném léčení podrobil pravidelným lékařským prohlídkám.
(2) Ohrožuje-li nemocný způsobem svého života osoby, s nimiž se stýká, nebo nedbá-li pokynů ošetřujícího lékaře nebo poradny, nařídí okresní národní