č. 155/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 155/1950 Sb. rozh. tr.
Je pokusem o zničení nebo rozvrácení lidově demokratického zřízení a společenské a hospodářské soustavy republiky zaručených ústavou a tedy zločinem velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb., jestliže katolický duchovní ve smyslu příkazů církevní hierarchie zakáže přístup do kostela příslušnici katolické církve proto, že sbírá podpisy pro Katolickou akci, a prohlásí vůči ní, že ji proto vylučuje z církve.
Ani poukazem na ustanovení zákona č. 50/1874 ř. z., o vnějších poměrech římskokatolické církve, nemůže se duchovní s úspěchem dovolávat beztrestnosti proto, že byl poslušen příkazů svých církevních představených, jestliže provedení těchto příkazů je trestné podle zákonů republiky.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. března 1950.)
Státní soud v Praze uznal obžalovaného vinným mimo jiné též zločinem velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. V tomto směru zjistil státní soud toto: Obžalovaný, který jako římskokatolický kněz též přečetl s kazatelny pastýřské listy z června 1949 a provázel je vlastními poznámkami, dověděl se při rozhovoru s příslušnicí římskokatolické církve o některých otázkách souvisících s Katolickou akcí, že tato katolička sbírá podpisy pro Katolickou akci. Na poznámku obžalovaného: „To jste katolická křesťanka?“ odpověděla svědkyně, že je, a to dobrá křesťanka. Na to jí zakázal obžalovaný přístup do kostela a prohlásil, že ji vylučuje z katolické církve. Svědkyně v důsledku toho pak vstoupila do církve československé. Státní soud uvedl mimo jiné
v důvodech:
Obžalovaný sice popřel a nebylo možno mu dokázat, že v době činu mu byl znám obsah tehdy již vyhlášeného vatikánského dekretu o Katolické akci, ale doznal, že mu byly známy arcibiskupský pastýřský list a list biskupů a ordinářů z června 1949.
Z případů projednaných před státním soudem je známo, že podle příkazů církevní hierarchie byl obsah obou těchto listů přečten širokému okruhu věřících, takže jejich obsah, na nějž ostatně reagoval i tisk a veřejně i představitelé obrozené Národní fronty, je notoricky znám. Nepotřebuje tedy ještě zvláštního důkazu zjištění soudu, že tyto pastýřské listy obsahují prohlášení, že každá účast na Katolické akci musí být stíhána církevními tresty a že každý, kdo k ní přistoupí, upadne do exkomunikace.
Tím má tedy soud za prokázáno, že obžalovaný tím, že zakázal svědkyni přístup do kostela a prohlásil, že ji vylučuje z katolické církve, úmyslně prováděl exkomunikační dekret církevní hierarchie, vydaný z podnětu a na příkaz Vatikánu, takže obžalovaný tak podle zjištění soudu úmyslně prováděl politiku Vatikánu a církevní hierarchie, kterou má býti znemožněna dohoda mezi lidově demokratickou republikou a církví římskokatolickou.
Vláda obrozené Národní fronty, navazujíc na snahy předchozích lidově demokratických vlád, snaží se o úpravu vzájemných vztahů mezi republikou a církví římskokatolickou. Vláda si je vědoma, že přátelský a harmonický vztah mezi státem a církví je nezbytnou podmínkou pro zdárný hospodářský a sociální rozvoj republiky, neboť budovatelské úkoly vyžadují si plného pracovního vypětí všech obyvatel bez rozdílu náboženského vyznání.…
