č. 153/1952 Sb. rozh. obč., Garance

Manžel se domáhal rozvodu z viny manželky. Manželka nesouhlasila s rozvodem a navrhla zamítnutí návrhu. Namítala především, že nejde o hluboký a trvalý rozvrat manželství; i kdyby však tu takový rozvrat byl, nezavinila ho v žádném případě ona, nýbrž navrhovatel.

Okresní soud v Šumperku rozvedl manželství z viny obou účastníků. Soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že manželství účastníků postrádalo hned od svého vzniku hlavní podmínku, t. j. společné bydliště, takže mezi manžely nemohly vzniknout ony duševní vztahy, kterých je k řádnému manželství zapotřebí. Navrhovatel neprosadil nikdy s náležitou rozhodností, aby založil společnou domácnost a odpůrkyně žila v takových životních podmínkách, že zejména v počátečních letech nepovažovala za nutné, aby následovala svého manžela, který tehdy ještě studoval, _t jak jí to ukládal tehdy platný zákon. Když pak r. 1946 všechny překážky pro založení společné domácnosti odpadly, bylo již mezi manžely takové odcizení, že další spolužití již nebylo myslitelné. Manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno, takže je dán důvod rozvodu podle § 30 zákona o právu rodinném. Při zjišťování viny dospěl soud na podkladě zjištěných skutečností k přesvědčení, že odpůrkyně zavinila rozvrat manželství tím, že neumožnila ani neusnadnila navrhovateli založení společné domácnosti, ačkoli k tomu měla příležitost, zejména neposkytla peněžní pomoc na zakoupení nábytku, třebaže měla tehdy peníze uloženy. Ale také žalobce měl možnost a příležitost zabránit vznikajícímu rozvratu. Z předložené korespondence je patrno, že jen v r. 1936 a poté až v r. 1939 učinil odpůrkyni návrh na společné bydlení, kdežto později poukazoval spíše na potíže s tím spojené a v r. 1945 usiloval o zrušení manželství, ačkoli tehdy mu již nic nebránilo v tom, aby odpůrkyni s dítětem vzal k sobě. Soud má proto za to, že i navrhovatel tímto svým chováním zavinil rozvrat manželství.

Proti rozsudku okresního soudu podala odpůrkyně odvolání, v němž se znovu domáhala, aby návrh na rozvod byl zamítnut.

Krajský soud vyhověl jejímu odvolání potud, že rozvod vyslovil jen z viny navrhovatele. Jinak odvolání nevyhověl.

Odvolací soud ve snaze, aby si zjednal úplný a přesný obraz o vývoji a průběhu manželství účastníků, doplnil řízení jejich výslechem a z výpovědi odpůrkyně, podporované předloženou korespondencí dospěl k přesvědčení, že odpůrkyně není vinna rozvratem manželství.

Prvý soud spatřuje její vinu na rozvratu v tom, že neumožnila ani neusnadnila navrhovateli zřízení společné domácnosti. Odvolací soud však s tímto závěrem nesouhlasí. Zjišťuje z výpovědi odpůrkyně, které věří, že navrhovatel, který již za 14 dní po sňatku odjel do Prahy, aby tam dostudoval, neučinil nikdy nějaký rozhodný návrh podložený také skutečnými možnostmi o tom, že oba manželé začnou spolu žít, za jakých podmínek, kde a v…