Input:

R 15/2019 (tr.); I. Promlčení trestní odpovědnosti.; II. Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné. Zastavení trestního stíhání Garance

č. 15/2019 Sb. rozh. tr.
Promlčení trestní odpovědnosti
§ 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
I. Zákonnou překážku ve smyslu § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pro kterou není možno pachatele pro týž skutek postavit před soud [překážka věci rozhodnuté s účinkem „ne bis in idem“ podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř.], vytváří i pravomocný zprošťující rozsudek. Proto se dnem právní moci zprošťujícího rozsudku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku staví promlčecí doba (neběží), a to až do doby jeho zrušení např. k dovolání podanému nejvyšším státním zástupcem.
Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné, Zastavení trestního stíhání
§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., § 172 odst. 2 tr. ř.
II. Námitka, že soudy nižších stupňů nepostupovaly podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. ve spojitosti s ustanoveními § 188 odst. 2, § 223 odst. 2, § 231 odst. 1 nebo § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., neodpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v takovém případě nejde o trestní stíhání nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1, 2 či 5 nebo § 11a tr. ř., ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, protože postup podle § 172 odst. 2 tr. ř., a to ve všech jeho alternativách, je fakultativní.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1208/2017, ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1208.2017.1)
Nejvyšší soud odmítl dovolání, které podal obviněný M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 To 73/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 231/2011.
   
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 18 T 231/2011, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“ nebo též „trestní zákon“). Za tento trestný čin byl podle § 256c odst. 1 a § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 130 000 Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti týdnů.
2. Skutek, pro který byl obviněný uznán vinným, spočíval v tom, že:
dne 12. 11. 2009 v XY, Slovenská republika, obviněný, coby vlastník nemovitostí, vedených na Správě katastru v XY, Slovenská republika, na listu vlastnictví pro katastrální území XY, okres XY, Slovenská republika, a sice
– obchodní budovy na parcele,
– parcely – zastavěné plochy a nádvoří – o výměře 541 m2,
– parcely – zastavěné plochy a nádvoří – o výměře 26 m2,
zatížených zástavním právem ve prospěch společnosti M. H., a. s., se sídlem B.,
a současně jako jednatel společnosti R. – X39 CZ s. r. o., se sídlem U. B., s cílem dosáhnout předlužení společnosti R. – X39 CZ s. r. o. a zabránit výkonu zástavního práva dražbou zastavených nemovitostí ve prospěch společnosti M. H., a. s., prodal shora rozvedené, ve prospěch společnosti M. H., a. s.,