Input:

R 15/1965; Výživné dětí Garance

č. 15/1965 Sb. rozh.
Nastoupil-li v průběhu plnění předběžně určené vyživovací povinnosti žalovaný základní vojenskou službu, jde o změnu poměrů, z níž musí soud vyvodit potřebný závěr.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 1964, 5 Cz 102/64.)
Obvodní soud pro Prahu 6 zrušil v řízení o určení otcovství rozhodnutí o předběžné, opatření s odůvodněním, že žalovaný k 1. říjnu 1963 nastoupil vojenskou základní službu.
Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že návrh na zrušení předběžného opatření zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím městského soudu v Praze byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
V řízení o určení otcovství a úhradu osobních potřeb k nezletilému žalobci, zahájeném k žalobě orgánu péče o mládež odboru školství a kultury ONV Praha 10 jako opatrovníka nezletilého žalobce, bylo žalovanému usnesením ze dne 17. března 1963 uloženo předběžným opatřením přispívat na úhradu osobních potřeb nezletilého žalobce od 1. dubna 1963 až do rozhodnutí ve věci samé částkou 200,- Kčs měsíčně. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením městskému soudu v Praze ze dne 31. května 1963.
V dalším průběhu řízení obvodní soud usnesením ze dne 21. prosince 1963 uvedené rozhodnutí o předběžném opatření s odůvodněním, že žalovaný k 1. říjnu 1963 nastoupil vojenskou základní službu, od této doby neměl tedy žádný příjem a nelze mu proto vyživovací povinnost, byť i předběžným opatřením, určit. Městský soud usnesením ze dne 28. února 1964 rozhodnutí I. soudu změnil tak, že návrh na zrušení předběžného opatření zamítl.
Uvedeným rozhodnutím soudu II. stupně byl porušen zákon.
Ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (§§ 219 a násl. zák. č. 142/50 Sb.) je třeba v řízení o určení otcovství a úhradu osobních potřeb k nezletilci (§ 278 uvedeného zákona) použít vždy, jsou-li pro to dány zákonné podmínky. Předběžným opatřením může soud nařídit žalovanému, jehož otcovství k nezletilému žalobci je alespoň osvědčeno, aby vyživovací povinnost plnil předběžně (§ 225 písm. d) o. s. ř. z roku 1950). Při