Input:

č. 15/1965 Sb. rozh. tr., Garance

č. 15/1965 Sb. rozh. tr.
Při hodnocení recidivy z hlediska možnosti nápravy pachatele trestného činu je třeba přihlížet k povaze předchozí trestné činnosti, k odstupu doby od posledního potrestání, k celkovému způsobu života pachatele a k pohnutce jeho dalšího trestného činu, zejména z toho hlediska, zda spáchání dalšího trestného činu nebylo ovlivněno týmiž pohnutkami jako spáchání předchozích trestných činů.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 1. 1965 - 5 Tz 42/64).
Rozsudkem okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 1964 sp. zn. 3 T 109/64 byl obviněný F.C. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 písm. b) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně.
Ke stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud tento rozsudek ve výroku o trestu zrušil a okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 1964 sp. zn. 3 T 109/64 byl obviněný F. C. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 písm. b) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců nepodmíněně.
Podle rozsudku se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že dne 1. 5. 1964 v nádražní restauraci v Pardubicích po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v silně podnapilém stavu napadal přítomné zaměstnance ČSD pro jejich účast na prvomájovém průvodu, vyhrožoval jim, vyjadřoval se hanlivě o socialismu a pronášel hrubé neslušné a urážející výroky a v tomto jednání pokračoval přesto, že byl přítomnými osobami napomínán a jeho chování odsuzováno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.
Na podkladě výsledků řízení, které bylo provedeno ve shodě s ustanovením zákona, učinil okresní soud správné skutkové i právní závěry o vině obviněného. Okresní soud z těchto druhů trestu, jak jsou uvedeny v ustanovení § 202 odst. 1 tr. zák. správně volil trest odnětí svobody, jako trest, jímž lze u obviněného dosáhnout cílů sledovaných zákonem. Pochybil však, při stanovení výměry tohoto trestu. Podle § 31 odst. 1 tr. zák. musí soud při stanovení výměry trestu přihlížet k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k poměrům pachatele a k možnosti jeho nápravy. Předpokladem uložení spravedlivého trestu je především správné zhodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost, který je významně ovlivňován osobou pachatele. Jednou z