Input:

č. 15/1964 Sb. rozh., Garance

č. 15/1964 Sb. rozh.
Prodej nemovitosti, náležející do zákonného majetkového společenství manželů, je nepochybně dispozicí vybočující z obvyklé správy společného majetku. Jestliže takové právní jednání podnikne jeden z manželů sám o své újmě, tedy bez souhlasu druhého manžela, je takové jednání v rozporu s § 23, věta druhá zákona o právu rodinném, a proto neplatné podle § 36 obč. zák. Třetí osoby mohou nabýt vlastnictví k věci nabyté na podkladě právního úkonu jednoho z manželů jen za splnění podmínek § 145 a § 116 obč. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. října 1963, 3 Cz 55/63).
Za trvání manželství se žalobkyní nabyl prvý žalovaný kupní smlouvou z 22. 2. 1957 od svých rodičů rodinný domek se stavení parcelou a zahradu s věcným břemenem na domku ve prospěch prodávajících. Ke kupní smlouvě bylo dáno přivolení podle § 1 zák. č. 65/1951 Sb. rozhodnutím ONV, odboru pro výstavbu. Usnesením bývalého lidového soudu v Kralupech nad Vltavou z 5. 4. 1957 byl na základě smlouvy povolen v pozemkové knize vklad vlastnického práva k uvedeným nemovitostem pro prvého žalovaného.
Kupní smlouvou z 11. 6. 1959 prvý žalovaný za trvání manželství tyto nemovitosti podal sám, bez souhlasu své manželky, žalobkyně v tomto sporu, druhému a třetímu žalovanému. Ke kupní smlouvě bylo dáno přivolení podle § 1 zák. č. 65/1951 Sb. rozhodnutím ONV a smlouva byla státním notářství v Kralupech nad Vltavou registrována. Na to byl usnesením bývalého lidového soudu v Kralupech nad Vltavou povolen vklad práva vlastnického k těmto nemovitostem ve prospěch druhého a třetího žalovaného.
Okresní soud v Mělníku zamítl žalobu žalobkyně na zjištění, že kupní smlouva z 11. 6. 1959 uzavřená mezi prvním žalovaným na straně jedné a druhým a třetím žalovaným na straně druhé, je neplatná.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ve stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozsudkem okresního i krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Soudy shodně zjistily, že předmětné nemovitosti jako získaný majetek prvého žalovaného tvoří zákonné majetkové společenství jeho a žalobkyně. Zákonné majetkové společenství manželů je však podle názoru obou soudů institucí upravující výlučně vnitřní vztah mezi manžely samotnými, nepůsobí však ve vztahu k osobám třetím. Okolnost, že prvý žalovaný prodal nemovitost tvořící zákonné majetkové společenství bez souhlasu žalobkyně, své manželky,