Input:

R 145/1954; Garance

č. 145/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Písemné úmluvy podle § 14 odst. 3 zák. č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a státní arbitráži, o podrobení se arbitrážnímu řízení, pozbyly významu dnem účinnosti vládního nařízení č. 47/1953 Sb., o státní arbitráži. Státní arbitráž není rozhodcem ve smyslu § 648 o. s. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. srpna 1954, Cz 293/54).
Žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu smluvené odměny za dílo provedené na objednávku žalovaného družstva podle předběžné dílčí smlouvy na druhé čtvrtletí 1951 z 27. února 1951. Žalované družstvo namítlo nepříslušnost soudu a odvolalo se na článek 13 cit. smlouvy, podle něhož vzájemné spory, nedojde-li k dohodě, budou řešeny arbitráží podle ustanovení zákona č. 99/1950 Sb. o hospodářských smlouvách a státní arbitráži a vládního nařízení č. 139/1950 Sb. o zřízení krajských arbitrážních komisí, o organisaci a příslušnosti arbitrážních komisí a řízení před nimi.
Lidový soud v Hořovicích po provedení důkazu zmíněnou listinou vyslovil svou nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení postoupí věc státní arbitráži. V čl. 13 smlouvy spatřoval soud rozhodčí smlouvu podle § 648 o. s. ř.
Ve stížnosti proti tomuto usnesení žalobce uváděl, že neměl . úmyslu podrobit se státní arbitráži jako rozhodci.
Krajský soud v Praze stížnosti nevyhověl. Poukázal na jasné znění příslušné části dílčí smlouvy, kterou žalobce bez i výhrad podepsal.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením krajského soudu i usnesením lidového soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
K dohodě mezi smluvními stranami došlo za platnosti § 14 odst. 3 zák. č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a státní arbitráži, podle něhož mohla se stát arbitrážní komise příslušnou pro rozhodování ve sporech z hospodářských smluv, kde podnik resp. orgán, uvedený v § 1 cit.