Input:

143/1970 Sb., Vyhláška federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu, kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, platné do 31.12.1989 Archiv

č. 143/1970 Sb., Vyhláška federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu, kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, platné do 31.12.1989
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu
ze dne 22. prosince 1970,
kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství
Federální ministerstvo financí a federální ministerstvo zahraničního obchodu stanoví v dohodě se Státní bankou československou a ve spolupráci s ministerstvy financí republik podle § 28 zákona č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství (dále jen „zákon”):
ČÁST PRVNÍ
Některé otázky devizové příslušnosti
(K § 6 zákona)
§ 1
(1)  Za devizové tuzemce se nepovažují, i když se zdržují v tuzemsku déle než jeden rok:
a)  cizí státní příslušníci - členové diplomatické mise cizích zastupitelských úřadů v Československé socialistické republice (vedoucí mise, členové diplomatického, technického, administrativního a služebního personálu), členové jejich rodin a jejich soukromé služební osoby, jsou-li registrováni u federálního ministerstva zahraničních věcí a je-li vzájemnost zaručena;
b)  cizí, státní příslušníci náležející k zaměstnancům mezinárodních organizací, institucí nebo orgánů, působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin;
c)  cizí státní příslušníci náležející k zaměstnancům reprezentací zahraničních organizací (podniků) působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li vzájemnost zaručena;
d)  cizí státní příslušníci zdržující se v Československé socialistické republice pouze přechodně a výhradně k provedení určitých prací (montéři, techničtí poradci, znalci apod.), za účelem studia na československých školách, na praxi a školení nebo léčení.
(2)  Za devizové tuzemce se nepovažují mezinárodní organizace, i když mají v tuzemsku své sídlo.
(3)  Za devizové tuzemce se dále nepovažují českoslovenští státní občané a jejich rodinní příslušníci, i když se zdržují v zahraničí se souhlasem příslušných státních orgánů:
a)  nasvědčují-li skutkové okolnosti jejich úmyslu zůstat v zahraničí trvale, anebo
b)  jestliže se vystěhovali z Československé socialistické republiky na vystěhovalecký pas.
§ 2
Devizoví tuzemci smějí za svého pobytu v zahraničí použít peněžních prostředků v cizí měně, které za tohoto pobytu získají za práci nebo výkony, k úhradě přiměřených výdajů spojených s jejich pobytem v cizině a k nákupu předmětů pro přiměřenou osobní potřebu, drobných dárků a upomínkových předmětů.
Devizová povolení
(K § 11, 12, 14, 16, 18, 19 a 32 zákona)
§ 3
(1)  Devizovým povolením se v této vyhlášce rozumí povolení Státní banky československé, jakož i povolení orgánů státní správy, na něž je v případech stanovených v části druhé povolovací pravomoc Státní banky československé přenesena.
(2)  Devizová povolení k opětovaným úkonům lze vydat též jako povolení všeobecné.
(3)  Žádosti o devizová povolení se podávají zpravidla na tiskopisech, /1/ jejichž předtisk obsahuje všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o