Input:

R 143/1954; Garance

č. 143/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Jestliže soud pravomocně vyslovil, že zavázaný má splnit závazek ve splátkách, jichž výši a podntínky určil (§ 151 odst. 2 o. s. ř.), nelze se domáhat změny tohoto rozhodnutí v tom smyslu, že zavázaný je povinen zaplatit celý závazek do 15 dnů, a to ani tehdy, když se později platební schopnosti zavázaného změnily. Ustanovení § 162 o. s. ř. se na takový případ nevztahuje.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 19. května 1954, 19 Co 241/54.)
Žalované bylo rozsudkem uloženo, aby žalobci zaplatila zažalovanou částku v měsíčních splátkách po 200 Kčs podle § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se později domáhal, aby pravomocný rozsudek byl v této části změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit mu dlužnou částku do 15 dnů.
Lidový soud civilní v Praze návrhu nevyhověL
Krajský soud rozhodnutí soudu první stolice potvrdil.
Z odůvodnění:
Žalobce tvrdil, že se změnily okolnosti, za nichž byly splátky povoleny, a dovolává se § 162 o. s. ř. Jeho názor, že znění § 162 o. s. ř. a to slova „dávky, které se stanou splatnými až po vynesení rozsudku“, nasvědčuje výkladu, že i výrok o splátkách může být změngn, jestliže se podstatně změnily poměry, je mylný. Zákon především užívá slova dávky, nikoli splátky. Mimo to má na mysli nároky na opětující se plnění (na př. úhradu osobních potřeb), které se určují podle stavu, který je zde v době vydání rozhodnutí a které se