Input:

R 14/1968 (tr.); I. Amnestie. Ukládání trestu.; II. Amnestie. Ukládání trestu.; III. Amnestie. Podmíněné odsouzení. Ukládání trestu Garance

č. 14/1968 Sb. rozh. tr.
I. Byl-li odsouzenému na základě rozhodnutí presidenta republiky o amnestii dříve uložený trest odnětí svobody zcela nebo zčásti prominut pod podmínkou, že se po určitou dobu nedopustí úmyslného trestného činu, nelze mít za to, že dřívější trest odnětí svobody byl vykonán dnem, kdy byl odsouzený z výkonu trestu propuštěn, dokud obviněnému stanovená zkušební doba úspěšně neuplynula.
II. Odsuzuje-li soud taktového pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ve stanovené zkušební době, nemůže obviněnému uložit nový trest odnětí svobody bez přihlédnutí k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák.
III. Pokud nebylo pravomocně rozhodnuto, že se odsouzený při podmíněném odsouzení, podmíněném propuštění nebo při podmíněném prominutí trestu odnětí svobody amnestií presidenta republiky neosvědčil, a že se vykoná trest odnětí svobody nebo jeho zbytek a pokud při novém odsouzení za trestný čin, spáchaný ve zkušební době, přichází v úvahu aplikace § 36 odst. 1 tr. zák., posoudí soud jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda v důsledku nového odsouzení přijde v úvahu výkon trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, uloženého dřívějším rozsudkem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 6. 6. 1967, 4 Tz 43/67.).
Obviněný byl rozsudkem býv. státního soudu ze dne 6. 11. 1950 sp. zn. Ts I/V 95/50 odsouzen za zločiny vyzvědačství podle § 5 odst. 1, odst. 2 písm. d) zák. č. 231/1948 Sb. a veřejného násilí podle § 81 tr. zák. z r. 1852 k trestu odnětí svobody na 18 let (jakož i k trestům dalším).
Dalším rozsudkem státního soudu ze dne 16. ledna 1952 sp. zn. 1 Ts II 79/51 byl obviněný za trestný čin velezrady podle § 78 odst. 1 písm. c) odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. f) tr. zák. z r. 1950 odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí, který byl později změněn v trest odnětí svobody na 25 let. Usnesením ze dne 20. března 1962 rozhodl krajský soud ve věci 1 Ts II 79/51, že neodpykaný zbytek trestu odnětí svobody se podle § 297 odst. 1 tr. zák. upravuje tak, že ke dni 1. ledna 1962 činí 15 let.
Usnesením krajského soudu ze dne 17. prosince 1962 byl obviněnému podle čl. II, III rozhodnutí presidenta republiky o amnestii ze dne 9. května 1962 prominut zbytek trestu odnětí svobody v trvání 14 roků a 14 dnů pod podmínkou, že odsouzený povede pod dobu 10 let od rozhodnutí řádný život pracujícího člověka a nedopustí se úmyslného trestného činu. Na základě uvedeného rozhodnutí soudu byl obviněný dne 2. ledna 1963 z výkonu trestu propuštěn.
Rozsudkem okresního soudu ze dne 5. 7. 1966 sp. zn. 5 T 357/66 byl obviněný uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal tak, že v noci ze dne 17. na 18. dubna 1963 se společně s dalším pachatelem vloupal do nádražní