Input:

R 14/1967 (tr.); Porušování povinností strážní služby Garance

č. 14/1967 Sb. rozh. tr.
Dočasné opuštění strážního stanoviště strážným samo o sobě nelze vždy bez dalšího posuzovat jako zvlášť hrubé porušení povinností strážní služby ve smyslu § 285 odst. 2 písm. b) tr. zák. I v takovém případě je předpokladem pro použití uvedené přísnější kvalifikace, by byla splněna materiální podmínka ustanovení § 88 tr. zák.
(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Tzv 35/66 ze dne 27. 10. 1966.)
Rozsudkem vojenského obvodového soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování povinností strážní služby podle § 285 odst. 1 tr. zák.
Rozsudkem vyššího vojenského soudu byl k odvolání vojenského obvodového prokurátora zrušen napadený rozsudek soudu prvního stupně a obviněný byl uznán vinným trestným činem porušování povinností strážní služby podle § 285 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen ta to k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.
Ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil Nejvyšší soud rozsudek vyššího vojenského soudu v celém rozsahu a odvolání prokurátora zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud ze skutkového stavu věci, jak byl u soudu prvního stupně prokázán, zjistil, že obviněný nastoupil vojenskou základní službu 1. 10. 1965. Dne 28. 1. 1966 byl určen do strážní služby u svého útvaru. Před nástupem do služby byl řádně poučen. Ve 22,00 hod. byl zaveden na stanoviště, které měl střežit. Po několikeré obchůzce mu začalo být chladno a proto asi ve 23.00 hod. vešel postranním vchodem do budovy ošetřovny, kde zůstal stát za dveřmi. V tu dobu přišel na kontrolu strážního stanoviště dozorčí útvaru a velitel stráže, kteří obviněného a stanovišti nenašli, přičemž asi po 15 minutách spatřili světlo na ošetřovně. Obviněný, který slyšel, že někdo tluče na dveře, vyšel ven. Zde se setkal s velitelem stráže. Obviněný byl ihned vystřídán a předán do posádkové věznice.
Tento skutkový děj obviněný doznal a na svoji obhajobu uvedl, že se cítil ospalý a bylo mu zima. Soud prvního stupně tuto obhajobu nepovažoval za opodstatněnou; dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním, když v prostoru střeženého stanoviště vešel na chodbu ošetřovny, aby se ohřál, úmyslně porušil pravidla strážní služby a spáchal trestný čin podle § 285 odst. 1 tr. zák. Neztotožnil se však s názorem obžaloby, že by obviněný svým jednáním porušil pravidla strážní služby zvlášť hrubým způsobem a že by tedy měl být odsouzen podle odst. 2 písm. b) § 285 tr. zák. Tento svůj právní názor odůvodnil tím, že ze znění § 88 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby soud přihlédne pouze tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Soud prvního stupně pak uvedl, že nepřehlédl skutečnost, že se obviněný na svůj trestný čin nijak nepřipravoval, že střežený objekt zůstal bez ostrahy poměrně krátkou dobu. Dále, že nemohl přehlédnout skutečnost, že motivem jednání obviněného nebyla snaha vyhnout se výkonu strážní služby, ale zájme ohřát se na chodbě ošetřovny a pak pokračovat v normálním výkonu strážní služby. Při hodnocení osoby pachatele, který byl vcelku dobře popsán, soud