Input:

R 14/1964 (tr.); Dokazování Garance

č. 14/1964 Sb. rozh. tr.
Výrok o vině může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují pochybnost, že se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání. To platí tím spíše, když věrohodnost jediného přímého svědka je pochybná.
(Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 27. dubna 1963 - 4 To 167/63)
Okresní soud Plzeň - jih uznal obžalovaného vinným jednak dokonaným, jednak nedokonaným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. proto, že obžalovaný počátkem roku 1962 vylákal nezletilou do lesa, kde s ním provedl soulož a v druhém případě pokus o soulož.
Krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a obžalovaného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
Z odůvodnění:
Po zrušení rozsudku okresního soudu ze dne 20. 9. 1962 usnesením krajského soudu ze dne 18. 12. 1962 a po vrácení věci k došetření do stadia přípravného řízení podal okresní prokurátor znovu obžalobu na obžalovaného jednak pro dokonaný trestný čin, jednak pro pokus trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák.
Okresní soud pak shora uvedeným rozsudkem uznal obžalovaného opět vinným shora uvedenou trestnou činností a odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně.
Tento rozsudek napadl obžalovaný ve lhůtě podaným odvoláním směřujícím proti výrokům jak o vině, tak i trestu. V podstatě v něm uvádí stejné odvolací důvody, jako v odvolání předchozím a vyslovuje přesvědčení, že provedené došetření rozpory neodstranilo. Opět namítá nevěrohodnost zejména nezletilé, ale i též její sestry a matky. S poukazem pak na svůj dosavadní bezúhonný život též i ve sféře pohlavního života se domáhá zproštění obžaloby.
Krajský soud jako odvolací přezkoumal vzhledem k ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku. Přezkoumal rovněž správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo a neshledal důvodu k opětnému zrušení rozsudku a vrácení věci k došetření, případně k novému projednání a rozhodnutí. Soud došel k závěru, že byly provedeny všechny dosažitelné důkazy ve směru naznačeném předchozím usnesením krajského soudu, a tak měl krajský soud dostatečné důkazy pro to, aby mohl ve věci s konečnou platností již sám rozhodnout.
Úvodem jest předeslati, že výrok o vině obžalovaného může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují pochybnost, zda se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání. Ke správným a úplným skutkovým zjištěním dojde pak soud pouze tehdy, jestliže nejen provede všechny dosažitelné důkazy, ale je také jak v jednotlivostech, tak i v jejich souhrnu správně zhodnotí. Vyskytnou-li se pak, jako v souzeném případě, pochybnosti, pak nezbývá než rozhodnout ve prospěch obžalovaného.
Po provedení a zhodnocení všech důkazů s přihlédnutím ke shora uvedeným úvahám, došel krajský soud k přesvědčení, že výsledky dokazování okresního soudu nejsou tak jednoznačné, aby z nich bylo možno vyvodit bezpečný závěr o vině obžalovaného. Tento závěr vyplývá z následujících skutečností.
Obžalovaný trestnou činnost houževnatě popírán a jako přímý důkaz k jeho usvědčení má sloužit výpověď nezletilé. Na jedné straně má soud k dispozici neměnnou