Input:

R 14/1958 (tr.); Garance

č. 14/1958 Sb. rozh. tr.
Ohled na rodinu pachatele není důvodem, aby soud upustil od uložení vedlejšího trestu propadnutí jmění podle § 47 odst. 1 tr. zák., jsou-li pro uložení tohoto trestu dány podmínky.
Osoby, o jejichž výživu nebo výchovu je pachatel podle zákona povinen pečovat, jsou v tomto směru dostatečně chráněny ustanovením § 47 odst. 2, větou za středníkem.
(Rozhodnutí presidia Nejvyššího soudu z 11. září 1957, Prz 26/57.)
Krajský soud v Plzni uznal obžalované A, B a C vinnými, a to obžalovaného A trestnými činy podvracení republiky podle § 79a odst. 1 tr. zák. a násilí na veřejném činiteli podle § 177 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., obžalovaného B trestným činem návodu a pomoci k podvracení republiky podle § 7 odst. 1, 2, § 79a odst. 1 tr. zák. a obžalovaného C trestnými činy pobuřování proti republice podle § 81 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pomoci k násilí na veřejném činiteli podle § 7 odst. 2, § 177 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to odsoudil obžalovaného A k trestu odnětí svobody na pět let, obžalované B a C k trestu odnětí svobody na tři léta a všechny tři obžalované k vedlejšímu trestu ztráty čestných práv občanských a obžalovaného C též k vedlejšímu trestu propadnutí věci.
Nejvyšší soud zamítl odvolání, které podali pouze obžalovaní A a B.
Presidium Nejvyššího soudu ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem doplnilo rozhodnutí krajského soudu výrokem, že obžalovaným A,.B aC se ukládá též vedlejší trest propadnutí celého jejich jmění podle § 47 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že krajský soud pochybil a porušil zákon v ustanovení § 47 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. a), § 19 odst. 1 tr. zák., když obžalovaným neuložil též vedlejší trest propadnutí jmění podle § 47 odst. 1 tr. zák., neboť pro uložení tohoto trestu v souzeném případě jsou dány všechny podmínky a předpoklady.
Napadeným rozsudkem byl porušen zákon.
Krajský soud sice ve svém rozsudku uvažoval o uložení vedlejšího trestu propadnutí jmění, avšak dospěl k závěru, že uložit tento trest v souzeném případě není na místě. Tento svůj“ závěr odůvodnil krajský soud tím, že obžalovaní A a B byli zestátněním jejich majetku zbaveni majetkové základny, která byla příčinou resp. pramenem páchání jejich trestné činnosti, že u obžalovaného B bylo již jednou vysloveno soudem propadnutí poloviny jeho jmění, že uložení tohoto trestu by poškozovalo v prvé řadě rodiny obžalovaných, kteří nevlastní žádný nemovitý majetek a jsou otci ještě nezaopatřených dětí.
Tyto úvahy krajského soudu jsou nesprávné. Jak krajský soud sám správně zjistil, všichni obžalovaní mají nepřátelský poměr k