Input:

R 14/1954 (tr.); Garance

č. 14/1954 Sb. rozh. tr.
Zákaz činnosti podle § 51 odst. 2 tr. zák. lze za podmínek v tomto ustanovení uvedených vyslovit jen ohledně určitého povolání nebo určité činnosti přesně vymezených.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. listopadu 1953,1 Tz 90/53.)
Lidový soud v Hradci Králové uznal obviněného vinným trestným činem rozkrádám národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že si v roce 1952 a v lednu 1953 jako účetní sdruženého komunálního podniku ponechal ze svěřených mu peněz uvedeného podniku částku 36.839,50 Kčs (starých peněz). Za to vyměřil obviněnému trest odnětí svobody.
Krajský soud v Hradci Králové vyhověl odvolání okresního prokurátora, zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a uložil obviněnému nový trest odnětí svobody a kromě ztráty čestných práv občanských vyslovil podle § 51 odst. 2 tr. zák., že se obviněnému zakazuje navždy vykonávat jakékoliv povolání, v němž by přišel do styku se svěřenými mu penězi nebo jinými majetkovými hodnotami.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o zákazu činnosti a vyslovil, že se obviněnému podle § 51 odst. 2 tr. zák. zakazuje navždy vykonávat povolání účetního, pokladníka a inkasisty.
Z odůvodnění:
Trestná činnost obviněného, pro kterou byl uznán vinným trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., záležela v tom, že si jako účetní sdruženého komunálního podniku ponechal ze svěřených mu peněz uvedeného podniku větší částku.
Podle § 51 odst. 2 tr. zák. lze vyslovit dočasně nebo navždy zákaz povolání nebo činnosti, jež není povoláním, ovšem za podmínek v ustanovení tom uvedených, t. j. jestliže
a) pachatel dopustil se trestného činu v souvislosti s touto činností nebo s tímto povoláním,
b) pachatel by jich mohl zneužít ke spáchání trestného činu nebo
c) jejich výkon pachatelem by odporoval obecnému zájmu.
Již tyto zákonem přesně stanovené podmínky zákazu činností nasvědčují tomu, že lze zákaz vyslovit jen ohledně určitého