č. 136/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 136/1953 Sb. rozh. obč.
K řádnému uplatnění nároku (§ 223 zákona o národním pojištění) je třeba písemné nebo protokolární žádosti nositele pojištění, z níž jde nepochybně najevo, že a jaké dávky se oprávněný domáhá.
Pouhé dotazy u nositele národního pojištění nelze považovat za uplatnění nároku.
(Rozhodnutí krajského soudu v Liberci z 21. dubna 1953, 6 Co 143/53.)
Navrhovatelka uplatnila nárok na sirotčí důchod pro své dvě nezletilé děti a vdovský důchod pro sebe, a to obojí od 1. října 1948. Státní úřad důchodového zabezpečení přiznal jí sirotčí důchod pro děti od 15. května 1951, návrh na přiznání důchodu vdovského zamítl. Výměr odůvodnil tím, že navrhovatelka požádala o přiznání sirotčího důchodu teprve 15. května 1952, takže dávky za dobu před 15. květnem 1951 jsou promlčeny. Stejně tak jsou promlčeny dávky vdovského důchodu. Navrhovatelka byla by měla nárok na vdovský důchod za dobu od 1. října 1948 do 14. ledna 1950, kdy se opětně provdala. Nárok na důchod uplatnila však až 9. října 1952.
Okresní soud v Liberci vyhověl opravnému prostředku navrhovatelky a přiznal jí sirotčí důchod pro děti od 1. října 1948 a vdovský důchod od 1. října 1948 do 14. ledna 1950, kdy se znovu provdala. Soud zjistil, že navrhovatelka se obrátila ve věci důchodů na příslušnou okresní národní pojišťovnu už v říjnu 1948, úředník však nesepsal s ní tehdy žádost maje za to, že navrhovatelka nemá na důchod nárok, poněvadž není československou státní občankou. Z toho měl soud za prokázáno, že navrhovatelka uplatnila nárok už počátkem října 1948, takže důchodové dávky promlčeny nejsou.
Krajský soud změnil k odvolání Státního úřadu důchodového zabezpečení rozsudek okresního soudu tak, že návrh o přiznání sirotčího důchodu za dobu od 1. října 1948 do 14. května 1951 a návrh na důchod vdovský vůbec zamítl.
Z odůvodnění:
Jde o to, zda navrhovatelka podala žádost o sirotčí důchod dřív než 15. května 1951 a žádost o vdovský důchod dřív než 9. října 1952. Je mimo pochybnost, že písemná žádost o sirotčí důchod byla podána 15. května 1951 a žádost o důchod vdovský 9. října 1952. Vzhledem k tomu, že podle § 105 odst. 5 zák. o nár. poj. se nároky na výplatu dávek promlčují v jednom roce ode dne jejich splatnosti, nemohou tyto žádosti při vznesené námitce promlčení odůvodnit výplatu vdovského důchodu vůbec a výplatu důchodu sirotčího za dobu dřívější, než za kterou byla přiznána.
Prvý soud vycházel z toho, že nároky byly uplatněny už dřív, a to hned v říjnu 1948, kdy došlo k uvolnění výplat důchodů osobám německé národnosti, mezi jaké patří navrhovatelka a její děti. Prvý soud se spokojil písemným potvrzením úředníka okresní národní pojišťovny. Vzhledem k obsahu odvolání doplnil odvolací soud řízení výslechem svědků a písemnými žádostmi o důchody z 15. května 1952 a 9. října 1952. Z těchto důkazů soud zjišťuje, že v říjnu 1948 se navrhovatelka dostavila se svým nynějším manželem k okresní národní pojišťovně, kde se dotazovali, zda navrhovatelka může dostat vdovský a sirotčí důchod z pojištění svého zemřelého manžela, který byl německé národnosti. Jednali tehdy s úředníkem, který ještě nevěděl o uvolnění důchodů osobám německé národnosti, neboť oběžník o tom vyšel teprve…
