č. 133/1956 Sb. rozh. obč., Garance
č. 133/1956 Sb. rozh. obč.
Počátek běhu promlčecí doby nezávisí na subjektivních okolnostech v osobě oprávněného (§ 89 obč. zák.).
V řízení o náhradě škody vzniklé na úseku socialistického obchodu t. zv. lístkovým mankem nepočína běh promlčecí doby ani dnem provení fysické inventury, ani dnem po zasláni přesně vyčísleného výsledku inventarisace, ani dnem po doručení výměru finančního odboru rady ONV o obratové dani, či dnem skutečného zaplacení této daně,nýbrž uplynutím přiměřené lhůty pro zjištění výsledku inventarisace. Za příměřénou je považovat podle analogie bodu 57 vyhl. min. financí č. 347/1953 Ú. l. zpravidla lhůtu 10 dnů, takže promlčecí doba počíná jedenáctým dnem po skončení fysické inventury.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci z 27. února 1956, 4 Co 78/56.)
Žalovaný byl zaměstnán u žalujícího družstva jako vedoucí řeznické prodejny od 27. prosince 1949 do 27. srpna 1951. Hospodaření žalovaného na prodejně vykázalo, manka finanční, která byla hotově uhrazena, ale i značné schodky lístkové, pro které byla žalobci jako poplatníku daně obratové předepsána daň. Lístkové manko takto vzniklé činilo celkem částku 18.690 Kčs, a ježto žalovaný na toto manko žalobci ničeho neuhradil, zažádal žalobce, aby žalovaný byl odsouzen k náhradě uvedené škody z titulu manka.
Lidový soud v Prostějově vyhověl žalobě v plném rozsahu.
Do tohoto rozsudku odvolal se žalovaný z důvodu nesprávného skutkového a právního posouzení, při čemž teprve v odvolání vznesl též námitku promlčení.
Krajský soud vyhověl odvolání a žalobu zamítl. K otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
V souzené věci běží o dvě t. zv. lístková manka, která vykázal žalovaný jako vedoucí řeznické prodejny ku 30. červnu 1951 v částce 15.421,20 Kčs a k 27. srpnu 1951 v částce 3268,80 Kčs nových peněz. Žaloba, kterou žalobce uplatňuje náhradu takto způsobené škody, došla podle podacího razítka na soud 11. července 1955.
Porušil-li žalovaný při plnění pracovní smlouvy, kterou uzavřel jako vedoucí řeznické prodejny a podle níž byl povinen pečlivě spravovat svěřené majetkové hodnoty a hospodařit na prodejně tak, aby jeho zaměstnavatel neutrpěl škodu, úmyslně nebo z nedbalosti některý ze svých smluvních závazků (§ 337 obč. zák.), a způsobil tak žalobci škodu, pak i takový náhradní nárok žalobcův (§ 354 obč. zák.) má podklad v pracovní smlouvě. Je tedy i tento spor o úhradu t. zv. lístkového manka vedoucího prodejny v zásadě sporem o pohledávku z pracovního poměru.
Takové nároky se promlčují podle § 90 obč. zák. ve 3 letech, tedy v obecné promlčecí lhůtě. Podle § 2 zák. č. 101/1953 Sb., o přechodné úpravě promlčení některých peněžitých pohledávek, byly pohledávky z pracovního poměru výslovně vyloučeny z. použití § 1 uvedeného zákona, kterým byla prodloužena promlčecí doba do 31. prosince 1955, takže pro pohledávky z pracovního poměru nutno počítat vždy obecnou tříletou promlčecí dobu.
Podle § 89 obč. zák. počíná promlčecí doba, jakmile právo mohlo být vykonáno po prvé. Tímto ustanovením měly podle důvodové zprávy být odstraněny v zájmu bezpečnosti právního styku spory vyplývající z nejistoty o počátku promlčecí doby. Za rozhodující okamžik bylo vysloveno, kdy „právo mohlo být vykonáno“,…
