13/2017 Sb.m.s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Mezinárodní úmluvy na ochranu všech osob před nuceným zmizením

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 13/2017 Sb. m. s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. prosince 2006 byla v New Yorku přijata Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob před nuceným zmizením.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 19. července 2016.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 8. února 2017.
Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení České republiky: „V souladu s čl. 31 odst. 1 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení podávaná jednotlivci podléhajícími jurisdikci Výboru pro nucená zmizení nebo jménem jednotlivců podléhajících jurisdikci Výboru pro nucená zmizení, kteří tvrdí, že jsou obětí porušení ustanovení Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením Českou republikou.
V souladu s čl. 32 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení, v nichž účastnický stát tvrdí, že jiný účastnický stát neplní své závazky podle Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením.“
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 39 odst. 1 dne 23. prosince 2010. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 2 téhož článku dne 10. března 2017.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

  
PŘEKLAD
Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob před nuceným zmizením

Preambule
Účastnické státy této úmluvy,
s ohledem na závazek států, obsažený v Chartě Organizace spojených národů, prosazovat všeobecné respektování a dodržování lidských práv a základních svobod,
s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,
připomínajíce Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a ostatní příslušné mezinárodní smluvní dokumenty v oblasti lidských práv, humanitárního práva a mezinárodního trestního práva,
připomínajíce rovněž Deklaraci o ochraně všech osob před nuceným zmizením, přijatou Valným shromážděním Organizace spojených národů v jeho rezoluci 47/133 z 18. prosince 1992,
vědomy si mimořádné závažnosti nuceného zmizení, které je trestným činem a, za určitých okolností stanovených mezinárodním právem, trestným činem proti lidskosti,
rozhodnuty předcházet nuceným zmizením a bojovat proti beztrestnosti trestného činu nuceného zmizení,
s ohledem na právo každé osoby nebýt podrobena nucenému zmizení, na právo obětí na spravedlnost a odškodnění,
potvrzujíce právo jakékoli oběti znát pravdu o okolnostech nuceného zmizení a osudu zmizelé osoby a právo za tímto účelem svobodně zjišťovat, dostávat a sdělovat informace,
se dohodly na následujících článcích:
Část I
  
Článek 1
1. Nikdo nesmí být podroben nucenému zmizení.
2. Nucené zmizení nelze ospravedlnit poukazem na jakékoli výjimečné okolnosti, ať již se jedná o válečný stav nebo hrozbu války, vnitrostátní politickou nestabilitu nebo jakýkoli jiný stav
 
 Nahoru