Input:

R 13/1961 (tr.); Zemědělské družstvo. Recidiva Garance

č. 13/1961 Sb. rozh. tr.
Odmítal-li obžalovaný převzít půdu a hospodařit na ní za neúnosných podmínek, není možno dospět k závěru, že nesplnil závazek plynoucí ze státního plánu rozvoje národního hospodářství.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. dubna 1960 - 3 Tz 40/59)
Lidový soud v Tachově uznal obžalovaného V. i jeho manželku M. vinnými trestným činem nesplnění závazku podle § 136 tr. zák. a odsoudil oba k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu, přičemž jim uložil, aby ve zkušební době neprodleně zajistili chod své hospodářské usedlosti.
Později na podkladě sdělení ONV ze dne 28. 10. 1958, že odsouzení dosud nezačali na zemědělské usedlosti hospodařit, rozhodl lidový soud v Tachově, že odsouzení vykonají trest odnětí svobody uložený jim podmíněně uvedeným rozsudkem.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil uvedený rozsudek a rozhodnutí na něj navazující a oba obžalované podle § 242 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostil.
Z odůvodnění:
Z obsahu spisu vyplývá, že obžalovaný V. je z rodiny vesnického kováře, který žil a pracoval na sovětské Ukrajině. Obžalovaný sám se vyučil kovářem a pracoval od roku 1923 v Kyjevě v Leninových závodech. V roce 1941 byl povolán do Rudé armády, zúčastnil se jako voják aktivně Velké vlastenecké války a byl zraněn do hlavy. Po skončení války pracoval v SSSR jako dělník až do roku 1947, kdy i s rodinou reemigroval do ČSR. Usídlil se v okrese Tachov, kde pracoval zpočátku jako pomocný dělník a asi po roce převzal od jednoho osídlence zemědělskou usedlost ve výměře 11,40 ha. Pracoval na ni asi rok a pak přešel jako zemědělský dělník k ČSSS s tím, že jim předá svou usedlost.
Poněvadž v obci bylo založeno JZD, vstoupil do tohoto JZD, kde pracoval až do konce roku 1957. V lednu 1958 byl i s manželkou z JZD vyloučen.
Obžalovaná M. je z rodiny drobného zemědělce, který pracoval současně jako dělník v cukrovaru na území sovětské Ukrajiny. Obžalovaná sama pracovala od 13 let jako zemědělská dělnice a pak jako služebná ve městě. Od roku 1950 pracovala jako členka JZD až do konce roku 1957.
Z obsahu spisu je prokázáno, že odsouzení V. a M. převzali v roce 1948 hospodářskou usedlost o celkové výměře 11 ha a v roce 1950 vstoupili do založeného JZD, kde byli členy a pracovali až do konce roku 1957. Jejich pracovní morálka byla dobrá a byli průměrnými pracovníky. Odsouzený v této době byl asi třikrát na léčení v lázních.
Od roku 1954 s obžalovanými v JZD pracovala i jejich dcera O., nar. 1937, která si v létě 1957 vyžádala dovolenou na týden, ale již se do JZD nevrátila, neboť jí předseda MNV uvolnil z JZD, aby mohla být zaměstnána jinde. Proto odešla do Ostravy, kde měla snoubence a tam vstoupila do zaměstnání jako jeřábnice, provdala se a bydlí s manželem. V důsledku toho, že dcera odsouzených se nechtěla vrátit zpět do JZD a našla si zaměstnání v průmyslové výrobě, byli oba odsouzení v lednu 1958 z JZD vyloučeni. Odsouzení
V. a M. odmítli převzít dobytek i půdu k hospodaření ježto V. je málo znalý zemědělských prací, nemají potah pro obdělávání pozemků ani dostatečné chlévy k ustájení dobytka a stodolu k uskladnění úrody. V.