Input:

13/1947 Sb., Zákon o úlevách v oboru daně z obohacení a poplatků pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození a po obětech nepřátelské persekuce a války, jakož i pro některá věnování, platné do 30.6.1957 Archiv

č. 13/1947 Sb., Zákon o úlevách v oboru daně z obohacení a poplatků pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození a po obětech nepřátelské persekuce a války, jakož i pro některá věnování, platné do 30.6.1957
[zrušeno č. 26/1957 Sb.]
ZÁKON
ze dne 30. ledna 1947
o úlevách v oboru daně z obohacení a poplatků pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození a po obětech nepřátelské persekuce a války, jakož i pro některá věnování.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona je československý státní občan, který
1. v době ohrožení republiky
a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí (§ 2, odst. 1, č. 1 a 2 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 225 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození), nebo
b) konal vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměl-li možnost konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě, nebo
c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku, nebo
d) byl partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“), nebo
e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození Československé republiky, nebo
f) zúčastnil se činně českého nebo slovenského povstání, nebo
g) byl československým politickým vězněm (§ 2, odst. 1, č. 5 zák. č. 255/1946 Sb.), nebo
2. byl československým dobrovolníkem v republikánské armádě ve Španělsku v letech 1936 až 1939.
(2) Obětmi nepřátelské persekuce jsou českoslovenští státní občané, kteří byli v době zvýšeného ohrožení republiky vězněni nebo internováni (zajištěni) v koncentračních a podobných táborech z důvodů politických, národních nebo rasových, i nejde-li o osoby uvedené v odstavci 1, nebo na nichž se nepřítel nebo jeho pomahači dopustili jiného násilí z týchž důvodů.
(3) Za oběti války se považují českoslovenští státní občané jiné než německé nebo maďarské národnosti, kteří byli postiženi v době branné pohotovosti státu leteckými útoky nebo jinou vojenskou činností.
§ 2.
(1) Pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození nebo po obětech nepřátelské persekuce nebo války poskytují se úlevy uvedené v § 3 tohoto zákona, jestliže zůstavitel
1. padl v boji nebo
2. zemřel na přímý následek zranění, které utrpěl při výkonu vojenské služby v době zvýšeného ohrožení republiky nebo za činnosti v národním boji za osvobození nebo na nemoc, která vznikla v této službě nebo za této činnosti, nebo
3. byl popraven nebo zahynul v koncentračním táboře nebo podobném táboře nebo ve vězení nebo
4. zemřel na následky útrap, které vytrpěl v koncentračním nebo podobném táboře nebo ve vězení, nebo
5. přišel o život jiným nepřátelským násilím, nebo
6. byl usmrcen vojenskou činností nepřátel nebo Spojenců nebo zemřel na přímý následek této činnosti nebo
7. padl v