Input:

129/1946 Sb., Zákon o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody Garance

č. 129/1946 Sb., Zákon o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody
ZÁKON
ze dne 16. května 1946
o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Soudní řízení, v kterých je stranou republika Československá anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný.
§ 1.
(1) V právních rozepřích, v kterých jsou republika Československá anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný u soudů řádných, mimořádných nebo rozhodčích žalovány z právních poměrů vzešlých ze smluv nebo z jiných skutečností v době nesvobody (článek II, čl. 1, odst. 2 zákona o obnovení právního pořádku [příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946] a § 1 vládního nařízení ze dne 27. července 1945, č. 31 Sb., jímž se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku) a kterých žalovaná strana namítá, že není vzhledem ke spornému nároku pro změny nastalé v době nesvobody zavázána, přeruší soud řízení o tomto nároku v každém období řízení a úřední moci.
(2) V exekučních řízeních proti podmětům jmenovaným v odstavci 1 pro nároky tam uvedené odloží soud exekuci, namítá-li povinná strana, že není vzhledem k vymáhanému nároku pro změny nastalé v době nesvobody zavázána.
(3) Zatímní opatření podle exekučního řádu jsou po přerušení řízení (odstavec 1) anebo po odkladu exekuce (odstavec 2) nepřípustná; rovněž nepřípustná jsou po přerušení řízení zajišťovací opatření podle § 223, odst. 1 a §§ 237 a násl. ex. zák. Dříve povolená taková opatření soud na návrh zruší; toto ustanovení se netýká zápovědi podle § 382, č. 5 ex. ř. anebo opatření podle § 237, písm. d) ex. zák.
(4) Proti usnesením podle předcházejících odstavců je přípustný rekurs jen k jedné stolici.
§ 2.
Do lhůt, jejichž uplynutí je spojeno s právní újmou, nelze počítati dobu, po kterou oprávněný nemohl pro opatření podle tohoto zákona uplatňovati svá práva.
§ 3.
V řízení budiž pokračováno, navrhne-li to žalovaná (povinná) strana sama, nebo navrhne-li to žalující (vymáhající) strana, když úpravou otázky převzetí závazku přestane důvod opatření podle § 1.
§ 4.
ustanovení §§ 1 až 3 platí obdobně i pro jiné druhy řízení soudního, v kterém by byly uplatňovány nároky povahy naznačené v § 1 proti podmětům tam jmenovaným.
§ 5.
Dříve než přeruší řízení, provede soud důkazy, které pokládá