124/2002 Sb., Zákon o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění účinném k 1.9.2008

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 124/2002 Sb.
[zrušeno č. 284/2009 Sb.]
ZÁKON
ze dne 13. března 2002
o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech
(zákon o platebním styku)
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
257/2004 Sb.
(k 1.5.2004)
mění slova v § 24 odst. 1
a v odst. 2 doplňuje písm. e)
62/2006 Sb.
(k 8.3.2006)
mění celkem 28 novelizačních bodů, nové přechodné ustanovení
70/2006 Sb.
(k 1.4.2006)
v § 31 odst. 6 písm. f) vkládá slova
ÚZ 297/2006 Sb.
 
 
120/2007 Sb.
(k 1.7.2007)
mění § 1 a v § 18d odst. 1
254/2008 Sb.
(k 1.9.2008)
vkládá nadpis nad § 2, nový § 2a, § 13a až § 13e; mění § 31a odst. 4, § 34a, § 34b, § 35 odst.1, 3 a 6;
nové přechodné ustanovení
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje
a) provádění převodů peněžních prostředků na území České republiky v české měně a provádění přeshraničních převodů (§ 2 odst. 2),
b) vydávání a užívání elektronických platebních prostředků,
c) vznik a provozování platebních systémů v jakékoli měně a práva a povinnosti jejich účastníků, jestliže se tito účastníci dohodli, že se tyto platební systémy řídí právním řádem České republiky, a dále některé povinnosti účastníků platebních systémů provozovaných podle právního řádu některého z členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.
ČÁST DRUHÁ
PŘEVODY PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ
Základní ustanovení
§ 2
(1) Podle této části zákona postupují
a) banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání, jestliže tyto činnosti provádějí na území České republiky, (dále jen „převádějící instituce“),
b) fyzické a právnické osoby, které dávají přímo převádějící instituci příkaz k převodu (§ 4) (dále jen „příkazce“), nebo které jsou konečnými příjemci částky převodu (dále jen „příjemce“). U přeshraničních převodů podle odstavce 2 se za příkazce nepovažují banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají přeshraniční převody jako podnikání, osoby oprávněné k poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,2) pojišťovny, investiční společnosti, investiční fondy, penzijní fondy a dále jiné osoby se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky, které provádějí obdobné činnosti jako podnikání.
(2) Přeshraničním převodem se rozumí převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty 50 000 eur. Protihodnota se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni účinnosti příkazu k převodu.
§ 2a
(1) Převádějící instituce mohou provádět nebo zprostředkovávat převody peněžních prostředků jen na základě licence k provádění nebo zprostředkování převodů peněžních prostředků (dále jen „licence k převodům peněžních prostředků“), nejsou-li tyto činnosti vykonávány na základě bankovní, jednotné nebo devizové licence anebo povolení podle zvláštního právního předpisu2a) . Licence se dále nepožaduje, jedná-li se o podnikání osoby, která je k výkonu těchto činností oprávněna na základě zvláštního právního předpisu.
(2) K provádění nebo zprostředkování přeshraničních převodů podle § 2 odst. 2 se uděluje devizová licence podle devizového zákona.
§ 3
Převod
(1) Převodem se pro účely tohoto zákona rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem
 
 Nahoru