R 120/2017; Pracovněprávní vztahy. Výpověď z pracovního poměru. Zdravotnictví

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 120/2017 Sb. rozh.
Pracovněprávní vztahy, Zdravotnictví, Výpověď z pracovního poměru
§ 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb.
Návrhem na ústavní ošetřování ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce je třeba rozumět doporučení ošetřujícího lékaře k přijetí do ústavní péče; není zapotřebí, aby doporučení konkretizovalo zařízení, v němž má ústavní ošetřování probíhat.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 968/2015, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.968.2015.1)
Nejvyšší soud zamítl dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2014, sp. zn. 83 Co 10/2014.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Dopisem ze dne 26. 10. 2011 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce, neboť podle rozhodnutí vedení společnosti ze dne 20. 9. 2011 „dochází k nadbytečnosti pracovního místa z důvodu organizační změny platné k 31. 12. 2011“.
2. Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 18. 6. 2012, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že již dne 28. 4. 2011 předložil žalovanému listinu z Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie z V. nad J., že od 2. 11. 2011 bude v tomto ústavu přijat za účelem operace ruky. Uvedeného dne byl také přijat, z ústavního léčení byl propuštěn dne 5. 11. 2011 a jeho pracovní neschopnost trvala do 19. 2. 2012. Protože byl podle § 53 písm. a) zák. práce od podání návrhu na ústavní ošetření v ochranné době, je výpověď absolutně neplatná.
3. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 9. 4. 2013, č. j. 48 C 15/2012--107 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 24 259 Kč k rukám advokátky JUDr. K. H. Ve věci samé vycházel ze zjištění, že na základě rozhodnutí prokuristy žalovaného ze dne 20. 9. 2011 došlo ke snížení počtu plánovačů zakázky střediska 9405 ze šesti na pět. K námitce, že výpověď byla dána v ochranné době, soud prvního stupně zdůraznil, že žalobci nebyl dán žádný návrh na ústavní ošetřování ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce, neboť žalobce se sám objednal na operaci na jím vybrané pracoviště. „Ačkoli v současné době žádný právní předpis neřeší definici pojmu ústavního ošetřování a podávání návrhu na ně, soud, s ohledem na to, že ustanovení o zákazu výpovědi v době od podání návrhu na ústavní ošetřování se vyskytuje v nezměněné formě v zákoníku práce č. 65/1965 Sb., dále v § 114 zákona 99/1948 Sb. o národním pojištění, vycházel z definice ústavního ošetřování v době, kdy se toto ustanovení v zákoně objevilo, tedy z definice v léčebném řádu č. 255/1950, z něhož je zřejmé, že k ústavnímu ošetřování vysílá pacienta lékař nebo zdravotní pojišťovna v situaci, kdy mu ambulantně nelze poskytnout účelné ošetřování“. „Je zřejmé, že ustanovení § 53 zák. práce má řešit situaci výjimečnou, kdy dopad výpovědi na zaměstnance by byl zvlášť tíživý vhledem k situaci, v níž se zaměstnanec nachází“. Takovou situací však podle názoru soudu prvního stupně není čtyřdenní hospitalizace, kdy první den v poledne pacient na lékařské pracoviště nastupuje a čtvrtý den dopoledně je propuštěn do
 
 Nahoru