Input:

12/2020 Sb., Zákon o právu na digitální služby a o změně některých zákonů Garance

č. 12/2020 Sb.
ZÁKON
ze dne 11. prosince 2019
o právu na digitální služby a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
PRÁVO NA DIGITÁLNÍ SLUŽBY
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje právo fyzických a právnických osob na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti, právo fyzických a právnických osob činit digitální úkony, povinnost orgánů veřejné moci poskytovat digitální služby a přijímat digitální úkony a některá další práva a povinnosti související s poskytováním digitálních služeb.
§ 2
Vymezení pojmů
(1) Uživatelem služby je fyzická osoba nebo právnická osoba, kterým je poskytována digitální služba nebo které činí digitální úkon, a které při poskytování digitální služby nebo při činění digitálního úkonu nemají postavení orgánu veřejné moci.
(2) Digitální službou je úkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě; za digitální službu se považuje i úkon vykonávaný vůči uživateli služby kontaktním místem veřejné správy1) v rámci agendy.
(3) Digitálním úkonem je úkon vykonávaný uživatelem služby vůči orgánu veřejné moci v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě.
(4) Katalogem služeb je část údajů vedená v základním registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností (dále jen „registr práv a povinností“), které se týkají úkonů orgánů veřejné moci vykonávaných v rámci agendy vůči subjektům, které přitom nemají postavení orgánů veřejné moci, a úkonů subjektů, které při jejich vykonávání nemají postavení orgánů veřejné moci, vůči orgánům veřejné moci.
§ 3
Právo na digitální službu
(1) Uživatel služby má právo využívat digitální službu a orgán veřejné moci má povinnost poskytovat digitální službu.
(2) Práva a povinnosti podle jiných zákonů nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 4
Právo činit digitální úkon
(1) Uživatel služby má právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím
a) své datové schránky2) ,
b) kontaktního místa veřejné správy v případě digitálního úkonu, o kterém tak stanoví prováděcí právní předpis,
c) sítě elektronických komunikací dokumentem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem3) nebo opatřeným uznávanou elektronickou pečetí4) za podmínek stanovených jinými zákony,
d) informačního systému veřejné správy umožňujícího prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace5) , autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon, nebo
e) jiného způsobu, pokud tak stanoví právní předpis.
(2) Nestanoví-li zákon výslovně závaznou podobu úkonu vůči orgánu veřejné moci, má uživatel služby právo činit úkon jako digitální úkon.
(3) Orgány veřejné moci zveřejňují prostřednictvím Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) elektronické formuláře, které po prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace zajistí automatizované doplnění údajů nezbytných pro poskytnutí digitální služby vedených v základním registru nebo