Input:

R 12/1970 (tr.); Pobuřování. Rehabilitace soudní. Soudní rehabilitace Garance

č. 12/1970 Sb. rozh. tr.
I kritika určitých jevů ve společnosti, je-li úplně jednostranná a přehnaná nebo zkreslená a užívá-li se v ní úmyslně tendenčního srovnávání, může být pobuřováním vyvolávajícím nepřátelskou náladu vůči státnímu zřízení nebo společenskému řádu republiky.
(Usnesení zvláštního senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 1969 sp. zn. 4 Tor 18/69).
Nejvyšší soud projednal ve zvláštním senátě stížnost krajského prokurátora proti usnesení zvláštního senátu krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 1969 sp. zn. 13 Tr 24/68, napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a přikázal zvláštnímu senátu krajského soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Napadeným usnesením zrušil soud I. stupně podle § 15 odst. 1 písm. a), b), e) zák. č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci rozsudek krajského soudu v Ústí n/L. z 23. 1. 1963 sp. zn. 1 T 16/62 a usnesení Nejvyššího soudu v Praze ze dne 27. 2. 1963 sp. zn. 4 To 5/63 a tr. stíhání obviněného E. S., podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. pro trestný čin hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle § 104 tr. zák., který byl obžalobou posuzován jako tr. čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 tr. zák., zastavil. Proti tomuto usnesení podal včas stížnost krajský prokurátor, v níž namítl, že zvl. senát soudu I. stupně neprovedl důkazní řízení, aby si vytvořil náležitý podklad pro rozhodnutí samé a že zejména nevyhověl návrhu prokurátora, aby si ověřil skutkový stav přímým výslechem svědků K., K., K., M. a Ř. ve veřejném zasedání a napravil tak pochybení původního řízení, v němž nebyla dodržena základní zásada tr. řízení, zásada přímosti. Takovému postupu podle mínění odvolatelova z hlediska procesních zásad nemůže bránit ani možnost případného neúspěchu v provedení důkazů, který s ohledem na časový odstup nelze vyloučit, avšak v žádném případě jej nelze předvídat.
Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a shledal, že stížnost kraj. prokurátora je důvodná.
Jak plyne z napadeného rozhodnutí, vzal soud I. stupně z výpovědi svědků A. K., J. S. a L. K., slyšených v přezkumném řízení způsobem uvedeným v § 13 rehabilit. zákona a před tím v původním řízení za zjištěno, že se obviněný E. S. nevhodně a hanlivě vyjadřoval o našich politických a ekonomických vztazích k SSSR a o vystoupení N. Chruščova na zasedání OSN v USA a tohoto státníka zesměšňoval a dospěl k závěru, že v tomto směru mohlo se jednat o tr. čin hanobení státu světové socialist. soustavy a jeho představitele podle § 104 tr. zák. a nikoliv o tr. čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 tr. zák. Po tomto právním přehodnocení pak soud I. stupně tr. stíhání zastavil podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zřetelem na čl. III odst. 1 rozh. presidenta republiky o amnestii z 1. 12. 1957. Podle svědka J. S. měl se obviněný asi v r. 1959 nebo 1960 vyjadřovat, že nejsme svobodný stát, že děláme jen to, co nám SSSR nařídí, že na obchod s SSSR doplácíme. Svědek F. K. uvedl, že v době, kdy byl N. Chruščov na Valném shromáždění v OSN, vyprávěl mu S., že se prý Chruščov na tomto