Input:

č. 12/1957 Sb. rozh. tr., Garance

č. 12/1957 Sb. rozh. tr.
Trestný čin loupeže podle § 232 odst. 1 tr. zák. je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 24. července 1956, 6 To 240/56.)
Obviněný se rozhodl provést loupežné přepadení vedoucí hostince až tato bude po uzavírací hodině odnášet z provozovny tržbu. Tento svůj záměr obviněný též uskutečnil, a sice tak, že vedoucí hostince sledoval při jízdě domů pouliční drahou, po vystoupení na zastávce u jejího bydliště ji přepadl na chodníku směřujícím k jejímu obydlí, několikrát ji udeřil do hlavy a při tom jí, překonav násilím její odpor, odcizil peněženku s částkou 800 Kčs. Peněženky se však natrvalo zmocnit nemohl, neboť byl na kolejích, když prchal od přepadené, sražen k zemi svědkem, který přispěchal na pomoc poškozené, při čemž obviněný peněženku i s penězi v těchto místech upustil a nechal ležet.
Lidový soud v Karviné uznal obviněného za tento skutek vinným trestným činem loupeže podle § 232 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného.
Z odůvodnění:
Obviněný ve svém odvolání vytýká napadenému rozsudku nesprávnost zjištění, pokud prvý soud vzal za prokázané, že při přepadení vedoucí hostince jí vzal obviněný též peněženku s tržbou 800 Kčs. Obviněný, popíraje správnost tohoto zjištění a namítaje, že peněženku nevzal a že ji vedoucí hostince zřejmě ztratila na místě, kde pak byla peněženka nalezena, domáhal se závěrem svého odvolání, aby byl pro nedostatek znaků zažalovaného trestného činu uznán vinným pouze pokusem trestného činu loupeže podle § 5 odst. 1, § 232 odst. 1 tr. zák. a aby mu byl vzhledem k tomu a s přihlédnutím k jeho doznání snížen trest.
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a po opakovaném výslechu poškozené a po doplnění řízení svědeckým výslechem jejího manžela shledal, že skutková zjištění lidového soudu nedoznala v žádném směru změn ani v odvolacím líčení. Obviněný se i v odvolacím líčení doznal k provedení loupežného útoku a popírá pouze, že by byl poškozeně v kritickém okamžiku, když ji přepadl, odcizil peněženku s tržbou. Jak je patrné z odůvodnění rozsudku lidového soudu, zabýval se tento soud podrobně s uvedenou námitkou obviněného a právem dovodil skutečnosti, které svědčí o tom, že obhajoba obviněného není pravdivou. První soud správně v tomto směru poukázal na zjištění, že peněženka