Input:

č. 12/1953 Sb. rozh. tr., Garance

č. 12/1953 Sb. rozh. tr.
Peněžitý trest uloží soud i vedle trestu nápravného opatření ve všech případech, kde zákon uložení peněžitého trestu výslovně stanoví. Od toho upustí soud také zde jen tehdy, je-li zřejmé, že by byl peněžitý trest nedobytný.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci z 11. června 1952, 2 Tk 76/52.)
Okresní soud v Litovli uznal obviněného – řidiče ČSAD – vinným mimo jiné trestným činem ohrožení jednotného hospodářského plánu (z nedbalosti) podle § 135 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle téhož ustanovení a § 37 tr. zák. trest nápravného opatření. Peněžitý trest mu neuložil, odůvodniv to tím, že s povahou trestu nápravného opatření se dobře nesrovnává uložení peněžitého trestu ani v případech, kde zákon jeho uložení (jako je tomu u § 135 tr. zák.) výslovně stanoví.
Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora a uložil obviněnému vedle trestu nápravného opatření též peněžitý trest 1000 Kčs (bez náhradního trestu pro případ jeho nedobytnosti).
Z odůvodnění:
S názorem okresního soudu, že se s povahou trestu nápravného opatření nesrovnává v žádném případě uložení peněžitého trestu, nelze souhlasit.
§ 18 tr. zák. rozeznává dvě skupiny trestů: tresty hlavní a tresty vedlejší. Trest nápravného opatření je podle odst. 1 písm. d) tohoto ustanovení trestem hlavním, peněžitý trest podle odst. 2