Input:

12/1953 Sb., Nařízení o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu, platné do 31.3.1964 Archiv

č. 12/1953 Sb., Nařízení o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu, platné do 31.3.1964
NAŘÍZENÍ
ministra spravedlnosti
ze dne 21. února 1953
o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu.
Ministr spravedlnosti nařizuje v dohodě s ministrem výkupu a ministrem zemědělství podle § 530 odst. 3 zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) ve znění čl. I č. 83 zákona č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád:
§ 1.
(1)  Exekuce proti jednotným zemědělským družstvům na jejich pohledávky z povinných dodávek zemědělských výrobků státu je přípustná, jen vede-li se k vydobytí pohledávek
a)  státu na socialistických právnických osob,
b)  členů těchto družstev a jejich dědiců,
c)  z pracovních smluv a z náhrady škody.
(2)  Je-li navrhováno povolení exekuce proti jednotnému zemědělskému družstvu zabavením pohledávky uvedené v odstavci 1, může soud povolit exekuci jen tehdy, jestliže příslušný okresní národní výbor se vyjádří, že tato pohledávka může být exekucí postižena, a jen v rozsahu jím označeném a nepřevyšujícím jednu pětinu pohledávky. Soud vyzve okresní národní výbor, aby se do třiceti dnů vyjádřil; nevyjadřují-li se, lze exekuci povolit a v ní pokračovat s omezením, že zabavení se provede do výše jedné pětiny dlužníkovy pohledávky (§ 438 občanského soudního řádu, § 1 vl. nař. č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti družstvům a jiným právnickým osobám).
§ 2.
(1)  Exekuce proti zemědělcům na jejich pohledávky z povinných dodávek zemědělských výrobků státu je přípustná, jen vede-li se k vydobytí pohledávek
a)  na úhradu osobních potřeb,
b)  státu a socialistických právnických osob,
c)  z výměnku z pracovních smluv a z náhrady škody.
(2)  Zabavení ve prospěch pohledávek uvedených v odstavci 1 se provede jen do výše jedné pětiny dlužníkovy pohledávky; soud může na návrh vymáhajícího věřitele