č. 119/1954 Sb. rozh. obč., Garance

Lidový soud civilní v Praze přiznal navrhovateli v plné zákonné výši sociální důchod, který mu Státní úřad důchodového zabezpečení vyměřil toliko ve snížené částce 85 Kčs. Za důvod snížení důchodu neuznal okolnost, že navrhovatel je v zaopatřovacím charitativním ústavu, neboť měl za to, že zaopatření, které je mu tam poskytováno, děje se z dobré vůle správy ústavu, která však nevylučuje, aby navrhovatel byl uznán plně potřebným.

Krajský soud v Praze nevyhověl odvolání Státního úřadu důchodového zabezpečení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že umístění osoby, která nemá jiného zdroje a možnosti obživy, v charitativním ústavu, nelze považovat za prámem naturálního příjmu, kterým by byla zabezpečena její výživa. Tímto pramenem je právě sociální důchod, jak plyne z jeho účelu zmíněného v důvodové zprávě k § 89 zák. o nár. poj. U potřebných osob je umístění v charitativním ústavu jedním z prostředků, jak lze použít sociálního důchodu k úhradě osobních potřeb. Protože přiznaný sociální důchod nestačí podle zjištění k úhradě osobních potřeb a není tu jiného pramene, z něhož by tato úhrada mohla být čerpána, dospěl i krajský soud k přesvědčení, že navrhovatel je plně potřebný.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon, oba rozsudky zrušil a vrátil věc lidovému soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí.

Je ovšem třeba souhlasit s oběma soudy, že umístění osoby v charitativním zaopatřovacím ústavu neznamená už samo o sobě, že toto zaopatření je příjmem z jiného pramene, které by vylučovalo žadatelovu potřebnost. Jak…