Input:

R 118/1957; Garance

č. 118/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Pro povolení exekuce na plat je rozhodný stav v době rozhodnutí soudu první stolice, takže exekuci nelze povolit, jestliže alespoň ř, v této dobe lhůta k plnění neuplynula. Ani v řízení rekursním nelze přihlížet k tomu, že mezitím již uplynula Ihúta k plnění.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 31. ledna 1957, 18 Co 699/56.)
Lidový soud civilní v Praze povolil podle usnesení krajského soudu v Praze k vydobytí pohledávky vymáhajícího věřitele – advokátní poradny – na nákladech řízení ve výši 936 Kčs exekuci zabavením dlužníkova platu.
Krajský soud vyhověl stížností dlužníka a návrh na povolení exekuce zamítl.
Odůvodnění:
Podle spisu lidového soudu civilního v Praze bylo usnesení krajského soudu v Praze, podle něhož bylo navrženo povolení exekuce, doručeno zástupcům účastníků, a to dne 18. července 1956 dlužníkovi a dne 19. července 1956 vymáhající věřitelce. Pariční lhůta 15 dnů počala tu běžet se zřetelem k ustanovení § 139, § 161 odst. 1, § 170 o. s. ř. dnem 19. července 1956. Skončila tedy dne 2. srpna 1956. Před tímto dnem nebylo proto usnesení tvořící exekuční titul, vykonatelné.
Návrh na povolení exekuce došel k soudu dne 31. července 1956. Exekuce byla lidovým soudem povolena dne 1. srpna 1956. Obojí se tedy stalo před uplynutím pariční lhůty. Není tedy pochyb o tom. že lidový soud neměl exekuci povolit, když rozhodoval dne 1.