Input:

118/1951 Sb., Nařízení o notářských poplatcích Garance

č. 118/1951 Sb., Nařízení o notářských poplatcích
NAšÍZENÍ
ministra financí
ze dne 28. prosince 1951
o notářských poplatcích.
Ministr financí nařizuje v dohodě s ministrem spravedlnosti podle § 26 odst. 3 zákona č. 116/1951 Sb., o státním notářství:
§ 1.
Předměty poplatků a sazebník.
(1) Za činnost státních notářů se vybírají notářské poplatky (dále jen „poplatky“).
(2) Předměty a sazby poplatků jsou uvedeny v připojeném sazebníku, který je součástí tohoto nařízení.
§ 2.
Náhrada výloh.
Za provedení úkonu mimo úřadovnu státního notářství (dále jen „notářství“) je poplatník povinen zaplatit vedle poplatků také náhradu skutečně vzešlých výloh.
§ 3.
Základ poplatků.
(1) Je-li poplatek stanoven podle ceny předmětu úkonu, vyměří se z ceny uvedené poplatníkem.
(2) Neuvede-li poplatník cenu předmětu úkonu nebo uvádí-li cenu zřejmě nízkou, stanoví státní notář (dále jen „notář“) cenu předmětu úkonu podle obsahu notářského zápisu nebo podle obsahu sepisovaného podání nebo jiné listiny, je-li úhrnná cena předmětu úkonu z obsahu zřejmá, anebo stanoví cenu podle dřívějších rozpočtů, návrhů, svědectví a jiných dokladů vyžádaných od poplatníka.
(3) Cena budov se zpravidla nestanoví menší částkou, než je jejich pojistná cena.
(4) Je-li předmětem úkonu opětující se plnění, stanoví se jeho cena, jde-li o plnění na dobu neurčitou, na dobu života nebo na dobu delší než tři roky, trojnásobkem ceny ročního plnění. Stejným způsobem se stanoví cena práv odpovídajících věcným břemenům, zejména práva požívání, užívání k vlastní potřebě a výměnku.
(5) Jestliže je cena předmětu úkonu určena nejnižší a nejvyšší částkou, je základem poplatku nejvyšší částka.
(6) Při smlouvách směnných je základem poplatku cena směnovaného majetku vyšší ceny.
(7) Nelze-li cenu předmětu úkonu stanovit, předpokládá se cena 15.000 Kčs.
(8) Základ procentního poplatku se zaokrouhluje dolů na částku dělitelnou stem; základ nepřevyšující 100 Kčs se nezaokrouhluje. Poplatky i s náhradami podle § 2 se zaokrouhlují dolů na celé Kčs.
(9) Stanovením základu poplatku podle tohoto nařízení nejsou dotčeny předpisy o stanovení základu jiných poplatků.
§ 4.
Poplatník.
(1) Poplatek je povinen zaplatit, kdo o úkon žádá, nebo jde-li o úkon prováděný z pověření soudu, ten, v jehož zájmu se úkon provede. Je-li poplatníků několik, jsou povinni zaplatit poplatek rukou společnou a nerozdílnou; odkazovník, který neodpovídá za závazky zůstavitelovy (§ 537 obč. zák.), je však povinen zaplatit poplatek za projednání dědictví jen podle poměru ceny věci jemu zůstavené k ceně celého zanechaného majetku.
(2) Je-li některý z účastníků nebo žadatelů od poplatku zcela nebo zčásti osvobozen (§ 5), jsou ostatní povinni zaplatit celý poplatek nebo jeho zbytek. Jestliže však je dědicem nebo odkazovníkem osoba osvobozená od poplatku nebo připadne-li část dědictví státu, zejména jako odúmrť, jsou ostatní dědici a odkazovníci povinni zaplatit poplatek za projednání dědictví jen podle ceny dědictví, kterého nabyli.
§ 5.
Osvobození od poplatků.
(1) Československý stát zastoupený národními výbory a jinými orgány veřejné správy, dále zařízení státní správy, státní ústavy a státní fondy jsou od poplatků a náhrady