Input:

R 116/1955; Garance

č. 116/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
Provozování lovu se střelnou zbrani není provoz zvláště nebezpečný podle § 351 obč. zák.
K otázce odpovědnosti lovce, jemuž při zakopnutí vyšla nemířená rána, kterou byl spolulovec postřelen.
(Rozhodnutí krajského soudu v Čes. Budějovicích z 3. března 1955, 6 Co 140/55.)
Žalobce se domáhá na žalovaném náhrady škody, která mu byla způsobena postřelením při dohledávce koroptví prováděné žalobcem, žalovaným a dalšími účastníky.
Lidový soud ve Vodňanech uznal zatímním rozsudkem žalobu opodstatněnou co do základu. Lidový soud nepovažuje sice výkon myslivosti za provoz zvláště nebezpečný ve smyslu § 351 obč. zák., ale žalobu uznal co do důvodu po právu, ježto se žalovaný dopustil podle jeho názoru neopatrnosti, když k výstřelu, kterým byl žalobce poraněn, došlo proto, že žalovaný při chůzi v brambořišti s nezajištěnou puškou zakopl.
Krajský soud rozsudek lidového soudu potvrdil.
Z odůvodnění:
Jde o řešení dvou otázek: Zda lov se střelnou zbraní v ruce je provozem zvláště nebezpečným podle ustanovení § 351 obč. zák. a dále o to, zda je zaviněním lovce ve smyslu § 337 obč. zák., či náhodou podle § 341 obč. zák. to, že lovci, který při dohledávce zvěře v brambořišti zakopl, vyšla z nezajištěné pušky rána, kterou byl postřelen spolulovec.
Pokud jde o otázku prvou, ztotožňuje se odvolací soud s právním názorem soudu prvé stolice, že nejde o provoz zvláště nebezpečný, jaký má na mysli ustanovení § 551 obč. zák. Zákon sice nikde blíže nestanoví, co je třeba rozumět zvláště nebezpečným provozem, avšak z ostatních ustanovení občanského zákoníka o náhradě škody nutno dovodit, že tím míní jen takové případy, kde nebezpečnost provozu sama o sobě je již zdrojem zvýšeného nebezpečí, ať již pro zvláštní povahu výrobního procesu, nebezpečnosti používaných surovin, nebezpečnosti výrobků nebo konečně všude tam, kde se pracuje s riskantními technickými zařízeními, výbušninami, jedy atd. a kde tedy nelze vystačit se všeobecnou zásadou odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněním a zde by zpravidla poškozenému bylo nemožno nebo alespoň do značné míry znesnadněno prokázání zavinění provozovatele takových zařízení nebo jeho lidí.
Technické zdokonalení zbraní a řada speciálních předpisů o používání a nošení zbraní (zákon č 162/1949 Sb., o zbraních a střelivu), zákon o myslivosti (zákon č. 225/1947 Sb.) a předpisy o tom, kdo a za jakých předpokladů a podmínek je oprávněn myslivost provozovat, dovolují, aby odpovědnost za škodu nebyla rozšiřována přes meze dané zaviněním. Proto ani používání střelné zbraně samotné, ani provoz myslivosti nemohou být považovány za zvláště nebezpečný provoz, kdy by provozovatel bez ohledu na zavinění odpovídal za výsledek.
Jde tedy jen o to, zda v souzeném případě jde o náhodu, za niž by žalovaný neodpovídal, či o