č. 113/1954 Sb. rozh. obÄŤ., Garance
č. 113/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Státní dětský příspěvek nelze přiznat za dobu, kdy dítě dostává studijní podporu postačující k úhradě životních potřeb, k jichž úhradě je státní dětský příspěvek určen.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. května 1954, Cz 187/54.)
Lidový soud civilní v Praze povolil nezletilé státní dětský příspěvek a vyslovil přechod jejího nároku na výživné proti otci na Československý stát. Sám šetření nekonal a vycházel ze zprávy úřadovny ochrany mládeže, podle níž otec nezletilé na dítě nic neplatí a je neznámého pobytu; matka nezletilé je uklizečkou s průměrným výdělkem 1400 Kčs (ve starých penězích) měsíčně a správkyní domu s výdělkem 890 Kčs (ve starých penězích) za čtvrt roku. Nezletilá je žákyní jedenáctiletky a dostává studijní podporu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že usnesením lidového soudu byl porušen zákon, pokud byl státní dětský příspěvek nezletilé přiznán i mimo dobu hlavních školních prázdnin, usnesení v naznačeném směru zrušil a vrátil věc lidovému soudu, aby o ní v rozsahu zrušení dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Náš lidově demokratický stát uvádí důsledně v život zásady ústavy 9. května o zvláštní péči a ochraně dětí a pečuje o mládež i tím, že poskytováním státního dětského příspěvku přispívá na úhradu osobních potřeb dětí, které toho potřebují (§ 11 zák. č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže). Za potřebné se pak podle § 32 nař. č. 70/1952 Sb. považuje dítě, jehož osobní potřeby nelze uhradit z jeho vlastního příjmu nebo majetku, ani plněním povinnosti vyživovací uložené zákonem nebo smluvně přijaté, a není-li o dítě postaráno ani jinak, zejména péčí…
