Input:

č. 112/1956 Sb. rozh. obč., Garance

č. 112/1956 Sb. rozh. obč.
Ustanovení § 556 o. s. ř. platí jen při exekuci vyklizením bytu, netýká se jiných místností a nelze je proto použit analogicky na jiné případy než vyklizení bytu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. června 1956, Cz 252/56.)
Lidový soud v Pardubicích rozhodl pravomocným rozsudkem, že národní podnik S. je povinen do 15. července 1955 vyklidit a družstvu J. odevzdat 4 kancelářské místnosti a 2 menší místnosti v přízemí a jednu místnost v I. patře domu čp. 282 v P. Podle tohoto rozsudku povolil týž soud exekuci vyklizením těchto místností, jen prokáže-li vymáhající strana potvrzením místn<ho národního výboru, že pro povinnou stranu jsou zajištěny náhradní místnosti se současným vyjádřením o přiměřenosti těchto místností.
Krajský soud v Pardubicích vyhověl stížnosti vymáhající strany a změnil napadené rozhodnutí tak, že se exekuce povoluje bez výhrady důkazu potvrzením MNV, že jsou pro povinnou stranu zajištěny náhradní místnosti. V odůvodnění uvedl, že podmíněné povolení exekuce zákon nezná, že však lidový soud patrně měl na mysli ustanovení § 556 o. s. ř. a chtěl vyslovit, že výkon exekuce vyklizením bude proveden, prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením místního národního výboru zajištění náhradních místností. Ustanovení § 556 o. s. ř. platí však jen při exekuci vyklizením bytu, netýká se jiných místností a nelze je jako speciální normu použít analogicky na jiné případy než vyklizení bytu.
Stížnost generálního prokurátora pro porušení zákona vytýká rozhodnutí krajského soudu, že nesprávně vyložil ustanovení právního řádu, když svým výkladem zákona připustil, aby národní podnik byl vystěhován bez zajištění náhradních místností, čímž by mohly vzniknout nedozírné hospodářské škody. Stížnost má totiž za to, že ustanovení § 556 odst. 1 o. s. ř. vztahuje se podle slovného znění sice jen na byty, avšak poskytuje-li náš právní řád jednotlivému občanu ochranu při vyklizení, bylo by se zřetelem k ustanovením § 21 obč. zák. a § 1 odst. 1 o. s. ř. a k ustanovením §§ 162 a 171 odst. 3 Ústavy 9. května sotva udržitelné, kdyby tutéž ochranu nepřiznal hospodářské organisaci, která plní úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství. Dále poukázala stížnost na to, že o místnostech, kterých se používá, nebo které jsou určeny k jiným účelům než obytným nebo zemědělským, jejichž přidělování je upraveno zákonem č. 111/1950 Sb. o hospodaření