č. 112/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 112/1954 Sb. rozh. obč.
Omluvou mezi republikou československou a Rumunskem o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských, obchodních a nesporných (č. 171/1926 Sb.) není vyloučena pravomoc československých soudů k projednání žalob o zjištění otcovství proti rumunským státním příslušníkům.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 31. května 1954, Cz 176/54.)
Žalobou podanou v prosinci 1949 domáhal se žalobce vydání rozsudku, podle něhož se žalovaný uznává otcem nezl. žalobce a je povinen platit dítěti výživné.
Okresní soud v Třebíči žalobě vyhověl, a to rozsudkem pro zmeškání, vydaným k návrhu žalobce, když se žalovaný, ač řádně obeslán, k ústnímu jednání nedostavil.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, v němž mimo námitek ve věci samé uvedl, že je rumunským státním příslušníkem a že v době vydání rozsudku nebyl zletilý a nebyl způsobilý sám před soudem jednat.
Krajský soud v Jihlavě z podnětu tohoto odvolání rozsudek okresního soudu i s řízením předcházejícím zrušil a žalobu odmítl. Toto rozhodnutí odůvodnil krajský soud tím, že provedeným šetřením zjistil, že žalovaný je rumunským státním příslušníkem a že se zřetelem na čl. 21 odst. 1 úmluvy mezi Československou republikou a Rumunskem o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských, obchodních a nesporných ze dne 7. května 1925 č. 171/1926 Sb., podle něhož žaloby o zjištění otcovství k dítěti zrozenému mimo manželství, které směřují proti příslušníkům rumunským, náležejí před soudy (úřady) rumunské, je příslušnost československých soudů vyloučena. Je prý proto na místě postup podle § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Jde o to, zda je vyloučena pravomoc československého soudu v řízení o žalobě o zjištění otcovství proti žalovanému, který je / rumunským státním příslušníkem. Vzhledem k ustanovení § 606 o. s. ř. je nutno tuto otázku posuzovat především podle obsahu úmluvy mezi Československou republikou a Rumunskem č. 171/ , 1926 Sb., která byla obnovena notifikací se strany Československa (vyhláška č. 172/1948 Sb.). Této smlouvy se také krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovolává. Omezuje se však na citaci čl. 21 odst. 1 úmluvy, aniž přihlíží k jejímu ostatnímu obsahu. Má-li být zjištěn skutečný obsah určitého zákona zvláštní úprava daná mezinárodní smlouvou má pak povahu speciálního zákona a o to při výkladu právní normy jde, nelze tak učinit z jednotlivých od sebe isolovaných ustanovení zákona, nýbrž nutno při výkladu uvažovat vzájemnou souvislost jednotlivých jeho ustanovení. Při respektování této zásady o výkladu právních norem nutno vzít v úvahu čl. 19 téže úmluvy a poykázat na rozdílnou dikci obou těchto ustanovení.…
