Input:

R 111/1957; Garance

č. 111/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Základním předpokladem částečné invalidity podle § 12 zák. č. 55, 1956 Sb., o sociálním zabezpečení, je trvalé zhoršení zdravotního stavu pojištěncova oproti stavu, v jakém tento byl v době vstupu do zaměstnání, po případě do pojištění, a dále i s tím spojený podstatný pokles jeho výdělku, pokud je tomu v důsledku tohoto zhoršení.
Trvalého poklesu výdělku není třeba, jestliže trvalé zhoršení zdravotního stavu zaměstnanci značně ztěžuje obecné životní podmínky (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 250/1956 Ú. 1.). Obecnými životními podmínkami ve smyslu uvedeného právě ustanovení nutno rozumět nejen podmínky pracovní, nýbrž i podmínky, za kterých každý pracující uspokojuje své životní, t. j. hmotné, společenské a kulturní potřeby vůbec.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. července 1957, Cz 321 57.)
Navrhovatel pobíral od r. 1952 invalidní důchod, který mu, byl výměrem Státního úřadu důchodového zabezpečení dnem 5. října 1956 odňat z důvodu zlepšení jeho zdravotního stavu.
Lidový soud v Liberci změnil k opravnému prostředku ‘ navrhovatele rozhodnutí odpůrce tak, že přiznal navrhovateli od 1. ledna 1957 částečný invalidní důchod v zákonné výši. Na podkladě výsledku řízení, zejména znaleckého posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení, došel k přesvědčení, že navrhovateli byl invalidní důchod odňat právem, neboť zlepšený zdravotní stav už nárok na tento důchod neodůvodňuje. Jinak však shledal, že navrhovatel splňuje od 1. ledna 1957 podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu podle § 12 zák. o soc. zabezpečení a § 2 odst. 3 vyhl. SÚSZ č. 250/1956 Ú. 1. I když tu prý není podstatný pokles jeho výdělku, je tomu tak jen proto, že navrhovatel pracuje s přemáháním sil po celou pracovní dobu. Mimo to navrhovatel mohl prý dříve pracovat vedle svého zaměstnání ještě brigádnicky a tím si zlepšovat svou hospodářskou situaci. Této mimořádné práce není však už dnes schopen a má tedy ve svém pracovním a mimopracovním životě při své chorobě podle názoru lidového soudu navrhovatel značné potíže.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným rozsudkem lidového soudu v Liberci, pokud jím byl navrhovateli počínaje 1. lednem 1957 přiznán nárok na částečný invalidní důchod, byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podmínky nároku na částečný invalidní důchod záleží podle ustanovení § 12 odst. 1 zák. o soc. zabezpečení v tom, že kromě potřebné doby zaměstnání musí tu být trvalé zhoršení zdravotního stavu, které činí zaměstnance částečně invalidním. Zásady, podle nichž nutno posoudit částečnou invaliditu a které byly stanoveny na podkladě zmocnění v § 12 odst. 2 cit. zák. vládou, jsou obsaženy v § 2 vyhl. č. 250/1956 Ú. 1. Podle odst. 1 tohoto ustanovení je považovat zaměstnance za částečně invalidního, jestliže jeho výdělek podstatně klesl proto, že pro trvalé zhoršení zdravotního stavu buď je schopen vykonávat dosavadní či jiné přiměřené zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek, nebo, že není schopen výkonu dosavadního zaměstnání, nýbrž jen přiměřeného zaměstnání méně kvalifikovaného. Podle odst. 3 téhož paragrafu je však považovat za částečně invalidního i zaměstnance, u něhož nedošlo k