Input:

R 111/1954; Garance

č. 111/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Pri exekuci proti zemědělcům na pohledávky z povinných dodávek státu jsou poddlužníky výkupní místa, nikoli peněžní ústavy podle § 5 nař. min. sprav, č. 12/1953 Sb., o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce ná pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Pardubicích z 26. února 1954, 5 Co 263/54.)
Lidový soud v Poličce povolil podle nař. min. sprav, č. 12/ 1953 Sb., o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu, vymáhajícímu věřiteli proti dlužníkům – zemědělcům exekuci zabavením 1/5 pohledávek z povinných dodávek zemědělských výrobků státu v r. 1953 proti poddlužníku krajskému výkupnímu podniku. Na návrh vymáhajícího věřitele vyzval pak lidový soud poddlužníka usnesením, aby oznámil soudu, zda dlužníci v době zabavení pohledávky do 31. prosince 1953 měli nějaké pohledávky z dodávek a v jaké výši, nebo zda v této době neprováděli nějaké dodávky ze záhumenkového hospodářství. Proti tomuto příkazu podal krajský výkupní podnik jako poddlužník stížnost, v níž namítal, že se na něj povinnost uložená § 542 písm. a) o. s. ř. nevztahuje, nýbrž že povinnost ta stihá peněžní ústav.
Krajský soud stížnosti poddlužníka nevyhověl.
Z odůvodnění:
Rozhodnutí soudu prvé stolice je správné. Zákon ukládá v § 542 a) o. s. ř. povinnost k oznámení skutečností tam blíže uvedených poddlužníkovi a v tomto rámci se pohyboval i návrh vymáhajícího věřitele. Ze stížnosti je patrno, že i stěžovatel se za poddlužníka považuje a také jím podle povolujícího usnesení je. Podle § 4 cit. nařízení platí jednou provedené zabavení pro všechny pohledávky dlužníka z jeho dodávek zemědělských výrobků uskutečněných vůči poddlužníkovi (výkupnímu místu) v běžném kalendářním roce. Podle § 5 nařízení doručují se sice usnesení o zabavení pohledávky, jakož i všechna usnesení, která je třeba doručit poddlužníku, také Státní spořitelně, resp.