110/2006 Sb., Zákon o životním a existenčním minimu, ve znění účinném k 1.1.2016

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 110/2006 Sb.
ZÁKON
ze dne 14. března 2006
o životním a existenčním minimu
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
218/2007 Sb.
(k 1.1.2017)
změny neprovedeny (před nabytím účinnosti byl zákon zrušen - viz zák. č. 205/2015 Sb.)
261/2007 Sb.
(k 1.1.2008)
mění § 4 odst. 6, § 7 odst. 2 písm. d), h) a i), § 8 odst. 3 a 4, § 9 odst. 1
261/2007 Sb.
(k 1.1.2009)
mění § 7 odst. 2 písm. h) bod 1 a vkládá v § 7 odst. 2 nové písm. j)
129/2008 Sb.
(k 1.1.2009)
v § 4 odst. 8 vkládá slova
239/2008 Sb.
(k 1.7.2008)
vkládá slova v § 4 odst. 1 písm. b)
306/2008 Sb.
(k 1.1.2010)
mění § 5 odst. 2
85/2010 Sb.
(k 1.4.2010)
mění § 7 odst. 5
73/2011 Sb.
(k 1.4.2011)
mění § 7 odst. 2 písm. g)
329/2011 Sb.
(k 1.1.2012)
mění § 7 odst. 5 zákona
366/2011 Sb.
(k 1.1.2012)
mění § 4 odst. 8 a § 7 odst. 5
458/2011 Sb.
(k 1.1.2015)
změna neprovedena - před nabytím účinnosti byla novelizační ustanovení zrušena
458/2011 Sb.
(k 1.1.2014)
ve znění zák. č. 344/2013 Sb.
mění § 7 odst. 2 písm. h)
399/2012 Sb.
(k 1.1.2013)
mění § 7 odst. 1
401/2012 Sb.
(k 1.1.2013)
mění § 7 odst. 2 písm. e)
44/2013 Sb.
(k 1.4.2013)
mění § 7 odst. 2 písm. h) bod 10
105/2013 Sb.
(k 1.1.2014)
mění § 7 odst. 5
303/2013 Sb.
(k 1.1.2014)
mění § 4 odst. 4
344/2013 Sb.
(k 1.1.2014)
mění § 7 a nadpis § 8
252/2014 Sb.
(k 19.11.2014)
mění § 8 odst. 1 a 4
252/2014 Sb.
(k 1.1.2015)
mění § 4 a § 7
332/2014 Sb.
(k 1.7.2015)
mění § 7 odst. 2 písm. i)
377/2015 Sb.
(k 1.1.2016)
mění § 7 odst. 1
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů (dále jen „příjem“) fyzických osob (dále jen „osoba“) k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.
(2) Tento zákon dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima.
(3) Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na bydlení stanoví zvláštní právní předpisy1) .
§ 2
Životní minimum jednotlivce
Částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3 126 Kč. Za jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami uvedenými v § 4.
Životní minimum společně posuzovaných osob
§ 3
(1) Pokud je osoba pro účely tohoto zákona posuzována společně s jinými osobami (§ 4), jsou částky životního minima odstupňovány podle pořadí osob. Pořadí posuzovaných osob se stanoví tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi, a poté osoby, které jsou nezaopatřenými dětmi. V rámci každé z těchto skupin posuzovaných osob se pořadí stanoví podle věku od nejstarší po nejmladší osobu. Věkem osoby rozhodným pro stanovení částek životního minima je věk, kterého osoba dosáhne v kalendářním měsíci, za který je životní minimum zjišťováno.
(2) Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 2 880 Kč.
(3) Částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně
a) 2 600 Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem,
b) 2 250 Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku,
c) 1 960 Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku,
d) 1 600 Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku.
(4) Životní minimum osob, které se pro účely tohoto zákona posuzují společně, se stanoví jako úhrn částek životního minima všech těchto osob.
(5) Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře2) .
§ 4
(1) Společně se pro účely tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak, posuzují
a) rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
b) manželé nebo partneři podle zvláštního právního předpisu2a) ; za partnera se pro účely tohoto zákona považuje také partner, se kterým občan členského státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud tyto právní předpisy upravují vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery,
c) rodiče a
1. nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené,
2. zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d),
d) jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které prokáží, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby3) .
(2) Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na
 
 Nahoru