Input:

R 110/1955; Garance

č. 110/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
Ohlašovací povinnost podle § 227 zákona o národním pojištění musí být splněna tak, aby bylo zaručeno, že oznámení okolností rozhodných pro nárok na důchod skutečně nositeli pojištění dojde.
Důkaz, že hlášení nositeli pojištění došlo, stihá příjemce důchodu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 10. ledna 1955, 15 Co 693/54.)
Navrhovatel, od 1. ledna 1951 důchodce, vstoupil 9. února 1951 do zaměstnání. Z dopisu navrhovatelova zaměstnavatele z 18. listopadu 1953 dozvěděl se odpůrce, že navrhovatel je od června 1955 v pracovním poměru a vydal proto 7. prosince 1953 výměr o krácení navrhovatelova důchodu počínaje 1. červnem 1953. Teprve ze zprávy zaměstnavatele z 25. února 1954 se odpůrce dověděl, že navrhovatel byl zaměstnán již dříve a vydal proto 22. dubna 1954 nový výměr o krácení navrhovatelova důchodu za dobu od 1. července 1951 do konce května 1953., Současně začal srážet i přeplatek, který za tuto dobu vznikl.
Navrhovatel napadl opravným prostředkem jen výměr odpůrcův z 22. dubna 1954 a tvrdil, že výdělek, který dosáhl jako důchodce, hlásil sám a stejně jeho zaměstnavatel včas odpůrci.
Lidový soud civilní v Praze zrušil výměr odpůrcův z 22. dubna 1954. Učinil tak po zjištění, že navrhovatel do 15 dnů po přijetí prvého výdělku jako důchodce tento výdělek nositeli pojištění hlásil ústně a že toto hlášení učinil nejpozději v r. 1952 písemně jeho zaměstnavatel.
Krajský soud vyhověl odvolání odpůrce a potvrdil výměr napadený navrhovatelem.
Z odůvodnění:
I kdyby bylo zjištění lidového soudu správné,