Input:

R 11/1969 (tr.); Rvačka. Ublížení na zdraví Garance

č. 11/1969 Sb. rozh. tr.
K výkladu ustanovení § 225 odst. 2 tr. zák.
Je-li při rvačce způsobena jinému těžká újma na zdraví nebo smrt (§ 225 odst. 1, 2 tr. zák.), odpovídá každý z účastníků rvačky za tento těžší následek, pokud poznal, že k takovému následku může dojít, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že k němu nedojde (§ 5 písm. a) tr. zák.) nebo sice o takové možnosti nevěděl, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o ní vědět měl a mohl (§ 5 písm. b) tr. zák.).
Na okolnosti, z nichž lze poznat možnost způsobení shora uvedeného těžšího následku při rvačce, je možno usuzovat zejména ze způsobu vedení rvačky, z jejího průběhu, z nebezpečnosti místa rvačky, ze ztížených podmínek viditelnosti, z počtu resp. poměru fyzických sil a vyzbrojení účastníků rvačky apod.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 24. září 1968, 11 Tz 38/68)
Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze 7. prosince 1962 sp. zn. 3 To 768/62 i jemu předcházející rozsudek obvodního soudu pro Prahu 4 z 19. října 1962, sp. zn. 1 T 127/62, jímž byl obviněný D uznán vinným trestným činem rvačky podle § 225 odst. 1, 2 tr. zák., spáchaným tím, že se 22. února 1962 v blízkosti restaurace "U Kuželků" v Praze 4 rval s dalšími třemi osobami, z nichž spoluobvinění H a J utrpěli závažná zranění.
Z odůvodnění:
Obvodní soud dospěl ohledně obviněného D k těmto skutkovým zjištěním:
V nočních hodinách 22. února 1962 opustil spoluobviněný J s manželkou a tchánem restauraci "U Kuželků" v Praze 4, kde se zdrželi do uzavírací hodiny. V restauraci byl přítomen i obviněný D, který odcházel společně se spoluobviněným H. Oba byli v mírně podnapilém stavu. Obviněný D náhle zvedl bez důvodu svědka K a na to K zvedl obviněného D. Při tomto žertování svědek K upadl. Tuto scénu zpozorovalu obvinění J a H a v domnění, že svědek K byl napaden, začali se mezi sebou všichni, to je obvinění J, N, H a D prát. Při rvačce spadl H do výkopu u chodníku a utrpěl zlomení levé kosti článkovité, v důsledku čehož byl uznán práce neschopným od 22. února do 15. dubna 1962. Rovněž J byl zraněn a v důsledku toho byl práce neschopným od 22. do 28. února 1962. U obviněného H šlo tedy o způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., jak bylo zjištěno soudem z lékařské zprávy a z výpovědi H.
Obvodnímu soudu je třeba především vytknout, že s ohledem na uvedená skutková zjištění se nezabýval otázkou, zda u obviněného D jsou naplněny zákonné znaky druhého odstavce § 225 tr.