č. 11/1962 Sb. rozh., Garance

Žalobce byl dne 31. 3. 1958 odvolán z funkce ředitele žalovaného ústavu s tím, že ředitel nového ústavu rozhodne o dalším jeho pracovním zařazení; k odvolání došlo vzhledem k tomu, že ústav byl reorganizován.

Vzhledem k tomu, že v žalovaném ústavu probíhala reorganizace a že došlo k sloučení tohoto ústavu s dalšími dvěma ústavy, byl žalobce i po odvolání z funkce pověřen likvidací tohoto ústavu, vykonával v podstatě dále funkci spojenou s vedením ústavu a byl za svoji práci jako ředitel ústavu také honorován.

Dne 31. října 1958 byl žalobci doručen přípis jeho zaměstnavatele, podle něhož byl zařazen do funkce inženýra I. stupně čís. nomenklatury 7 s platem 2600,- Kčs měsíčně, přičemž bylo výslovně uvedeno, že dosavadní jeho plat mu bude zachován ještě v měsíci listopadu 1958. Předtím ještě, a to 3. října 1958, bylo žalobci sděleno, že dosud prolácený plat nutno považovat za zálohový s účinností od 1. 10. 1958.

Žalobci byl tedy vyplácen plat ředitele v částce 3800,- Kčs měsíčně a s účinností od 1. 7. 1958 byl mu poukazován plat nižší; vzhledem k tomu uplatnil potom žalobce žalobou nárok na zaplacení doplatku na platě za dobu od 1. 7. do 30. 11. 1958 po 1000,- Kčs měsíčně, tedy v celkové výši 5000,- Kčs.

Obvodní soud pro Prahu 1 uznal žalovaný ústav povinným zaplatit žalobci uplatněnou částku 5000,- Kčs. Postavil se na stanovisko, že k právě účinnému přeřazení žalobce došlo až přípisem ze dne 31. 10. 1958 ke dni 31. 10. 1958, čímž byly splněny podmínky přeřazení v práci stanovené v § 19 odst. 3 pracovního a platového řádu pro zaměstnance výzkumných ústavů ústředních úřadů.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

V souzené věci jde o vyřešení dvou základních otázek:

a) kdy došlo k právně účinnému přeřazení žalobce v práci, resp. kdy došlo k právně účinné tzv. platové výpovědi podle § 19 odst. 3 pracovního a platového řádu pro zaměstnance výzkumných ústavů ústředních úřadů (obdobná platová výpověď byla zavedena i pro zaměstnance státní podle pracovních a platových řádů, které jsou nedílnou součástí usnesení vlády ze dne 18. 7. 1956 č. j. 1890, vydaného na základě § 2 odst. 2 zák. č. 66/1950 Sb. a § 25 vl. nař. č. 17/1954 Sb.);

b) zda i po odvolání z funkce ředitele ústavu příslušelo žalobci tzv. zvýšení za vedení ústavu (tj. funkční plat podle § 7 odst. 1 cit. pracovního řádu).

K těmto otázkám je třeba uvést:

K právně účinnému přeřazení v práci bylo v konkrétním případě třeba jak splnění obecných podmínek přeřazení v práci, tj. zásadně souhlas zaměstnance a účast závodního výboru ROH (srov. směrnice pléna Nejvyššího soudu ze dne 7. března 1960 č. j. Pls 7/60), tak splnění zvláštních podmínek podle speciálních předpisů, tj. splnění podmínek stanovených v § 19 odst. 2 pracovního a platového řádu pro zaměstnance výzkumných ústavů ústředních úřadů. Podle citovaného ustanovení, má-li být zaměstnanec přikázán na funkční místo s nižším platem, musí mu být změna oznámena písemně alespoň 1 měsíc předem. Po dobu tohoto měsíce přísluší mu dosavadní funkční plat…