Input:

R 11/1957; Garance

č. 11/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Účastník, který v řízení podlehl, je povinen nahradit zvítězivšímu účastníku v rámci nákladů řízení i poplatky a znalečné, které tento zaplatil, a to přesto, že sám byl od poplatků a záloh osvobozen podle § 140 o. s. ř.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci z 22. března 1956, 4 Co 174/56.)
Lidový soud v Přerově vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení 10.259 Kčs s přísl. tak, že oba 7 žalované uznal povinnými zaplatit žalobci rukou společnou a nerozdílnou 9375 Kčs s úroky blíže ve výroku uvedenými, jakož i zaplatit na nákladech řízení 408 Kčs a na nákladech znalce 503,50 Kčs. K odůvodnění výroku o nákladech uvedl, že žalovaní měli ve věci jen poměrně malý úspěch a proto soud přiznal podle § 129 odst. 3 o. s. ř. žalobci náhradu nákladů řízení a mimo to uložil žalovaným také povinnost nahradit odměnu a hotové výlohy znalce, jelikož znalec byl přibrán v jejich zájmu, když popírali správnost provedené inventury.
Krajský soud nevyhověl stížnosti žalovaných do rozhodnutí lidového soudu o nákladech řízení. K otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
Lidový soud ve výroku svého rozsudku ukládá oběma žalovaným solidární povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 408 Kčs a na nákladech znalce 503,50 Kčs. Z toho, že žalovaným bylo uloženo obě částky zaplatit žalobci, se podává, že lidový soud obě částky pokládal za žalobcovy náklady řízení a že zbytečně ve výroku uváděl dvě částky, neboť je měl sečíst a uložit žalovaným zaplatit součet obou těchto částek. Tomu svědčí i poukaz na § 129 odst. 1 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku. Ani další věta odůvodnění, že znalečné uložil žalovaným zaplatit, poněvadž byl znalec přibrán v jejich zájmu, když popírali správnost inventury, není v rozporu s výrokem a odůvodněním podle § 129 o. s. ř. Obě částky ve výroku uvedené je nutno pokládat za celek nákladů řízení, které nese žalobce, i když dosud neproplatil znalečné soudu.
Neprávem stěžovatelé vytýkají lidovému soudu, že neměli být odsouzeni k náhradě těchto nákladů, poněvadž se jedná vlastně o soudní poplatky a znalečné a oni byli od placení soudních poplatků a záloh osvobozeni.
Osvobození od placení soudních poplatků a záloh podle § 140 o. s. ř. má pouze ten význam, že osvobozený účastník je zproštěn podle § 127 odst, 1 o. s. ř. uložené mu povinnosti snášet sám náklady spojené s jeho vlastními procesními úkony a úkony, které soud nařídil v jeho zájmu z úřední povinnosti, takže nemůže soud po osvobozeném účastníkovi požadovat ani soudní poplatky, které by byl povinen zaplatit podle § 4 zák. o soudních poplatcích č. 173/1950 Sb., ani zaplacení záloh podle § 128 odst. 1 o. s. ř., ani jiné