Input:

R 109/1956; Garance

č. 109/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
K otázce nákladů řízení vyvolaného odporem proti mimosoudní výpovědi chráněného nájmu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 1. června 1956, Cz 227/56.)
Žalobkyně dala žalovanému výpověď z bytu ve svém domě přípisem z 22. června 1955. Proti této výpovědi podal žalovaný včas odpor, v němž tvrdil, že jde o chráněný nájem, který je možno zrušit jen s přivolením soudu.
Lidový soud v Břeclavi rozhodl, že se výpověď zrušuje a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 150,80 Kčs. Zjistil, že jde o chráněný nájemní poměr, který je možno zrušit jen s přivolením soudu v řízení podle §§ 382 a násl. o. s. ř.
Krajský soud v Brně vyhověl částečně odvolání žalobkyně a změnil napadený rozsudek tak, že návrh žalovaného na přisouzení nákladů v řízení prvé stolice se zamítá. Náklady odvolacího řízení vzájemně zrušil. V důvodech uvedl, že podání odporu proti výpovědi nebylo potřebné k účelnému bránění práva, protože k neplatnosti výpovědi je stejně nutno přihlížet z úřední povinnosti v každém období řízení.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu v Brně ve výroku o nákladech byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle ustanovení § 384 o. s. ř. je nutno přihlížet k neplatnosti zrušení chráněného nájemního poměru mimosoudní výpovědí z úřední povinnosti v každém období řízení, i v řízení exekučním. To má podle